Stříbro na Pražském hradě

    V uplynulých deseti letech se Správa Pražského hradu -- výstavní oddělení stalo iniciátorem a pořadatelem mnoha význačných projektů, které obohatily kulturní dění celé země. A to v mezinárodním kontextu s participací předních odborníků i institucí celého světa i s mezinárodním renomé.
    Připomeňme alespoň výstavy o Josipu Plečnikovi, dále Rudolf II. a Praha a Deset století architektury z menších, neméně významných, tu o Alfonsu Muchovi, Mistru Theodorikovi, Josefu Ladovi, Juliu Mařákovi a mnoho jiných. A kromě těchto zde proběhly desítky výstav fotografických, kreseb a grafiky, uměleckého řemesla i z dalších témat, ve spolupráci s řadou galerií, muzeí, organizací a ústavů i soukromých sběratelů, jak z domova, tak z ;celého světa.
    Pro konec roku 2001 a začátek následujícího připravila SPH ve spolupráci s Velvyslanectvím Peru v ;Praze a dalšími partnery obsáhlou výstavu Stříbro z Peru -- s podtitulem "2000 let umělecké tvorby"
    (Císařská konírna Pražského hradu -- do 31. 1. 2002). Expozice je řazena do několika okruhů. Období indiánských kultur ukazuje zrod a prudký růst říše Inků a s ní i rozvoj kultury Chavínské, dále Paracaské, kultury Vicús, Nazca, Mochikské, říše Chimúnů. Místokrálovské období, související s příchodem Španělů a dobytím územních celků, ukazuje hospodářství postavené hlavně na těžbě drahých kovů a jejich zpracovávání do podoby uměleckých předmětů. Období republiky, tj. zpřetrhání svazků se Španělskem, které Peru zásobovalo z ;nerostného bohatství, bylo poznamenáno útlumem těžby a vývozu stříbra; výroba nedosahovala takové úrovně jako dříve. Přesto v ;rámci dané situace vznikaly především šperky ze stříbra a jiných vzácných kovů. S úpadkem přišla změna stylu a vkusu, v 19. století to byl pak neoklasicismus, jemuž se přizpůsobili zlatníci a mistři stříbra. Opouštěli styl barokní. Po letech bojů za nezávislost se přímo v Limě obnovila Důlní rada a vznikla škola, především pro budoucí inženýry a adepty z oboru hornictví. Následný propad -- nebylo jediného potenciálního zákazníka bílého kovu -- znamenal, že rodiny omezovaly a likvidovaly své jmění ve stříbře i předměty z něho a "měnily" je na tzv. vlasteneckou podporu -- odevzdávaly jej na pomoc při obraně státního území. Posledním obdobím na výstavě je "Současné zlatnictví: oživení a umělecká tradice".
    Vliv Španělska se dodnes odráží ve vkusu, stylu a zvycích zpracování, navíc mistři slučují tyto vlivy s domorodou tradicí v uměleckých předmětech, které rozlišují odborníci podle ikonografických detailů, designu a způsobu výroby.
    Současné peruánské zlatnictví a stříbrnictví se orientuje třemi směry: první sleduje čistě průmyslové aspekty (sériová výroba), druhý ctí tradici řemesla (ruční práce v domácí výrobě), třetí je produkcí umělců a návrhářů (důraz na výtvarný výraz). Nutno říci, že všechna odvětví přispěla k založení podniků, rozvoji vlastní klenotnické výroby i distribuci, a to především stříbrných šperků, tedy přilákala nové investice a mistry svého oboru.