Mecenáš věří v budoucnost národa

    Za posledních několik let se stal Bohuslav Jan Horáček v Českém ráji legendou. Šestasedmdesátiletý rodák z Radvánovic na Turnovsku emigroval po roce 1948, stal se úspěšným hoteliérem na Kanárských ostrovech a v devadesátých letech se vrátil do Čech s nabídkou pomoci. Turnovu a obcím v jeho okolí už věnoval a přislíbil několik stovek milionů korun a připravuje další projekty. Chce však po sobě v České republice zanechat víc než jenom stavby.
    "To hlavní, co by tu mohlo po mně zbýt, je česká obdoba Nobelovy ceny. Naše Nadace Českému ráji chce udělovat výroční ceny Praemium Bohemiae za mimořádné výkony ve vědeckých a uměleckých oborech," vysvětlil Bohuslav Jan Horáček. "Příprava je složitá, ale věřím, že se to povede."
    Zatím Horáčkova nadace například postavila za třicet milionů korun dům pro seniory v Sedmihorkách, za padesát milionů novou nemocniční kuchyni v Turnově, šedesáti miliony přispěla na přestavbu turnovskýcbh kasáren na moderní školní budovu, zahájila stavbu bytů v Sedmihorkách, přislíbila peníze na rekonstrukci turnovského kulturního domu a především na výstavbu obřího sportovního a turistického areálu v Turnově. Náklady na výstavbu areálu se zatím odhadují na několik stovek milionů. "Bude tam několik typů bazénů, zimní stadion a apartmánový hotel. Chci pomoci rozvoji turistického ruch v Turnově, zatím tu takový hotel chybí," poznamenal Horáček.
    Sám postavil a úspěšně vedl šest hotelů na Kanárských ostrovech: "Zpočátku jsem po emigraci obchodoval s klenoty. Za odklon k hotelům mohou lyže -- jednou jsem si v Rakousku zranil při lyžování achilovky a hledal jsem přímořské letovisko, kde bych si odpočinul. Narazil jsem na Kanárské ostrovy, a když jsem viděl to pobřeží, hned jsem si začal v duchu vyměřovat pozemky, na kterých se tehdy ještě pásly kozy."
    Přednedávnem hotely prodal, odešel do důchodu a část svého majetku se rozhodl věnovat na rozvoj Českého ráje. "Možná si někteří členové rodiny myslí, že jsem blázen, nebo dokonce blbec. Potají snad nadávají. Ale rodina je zabezpečená, máme se líp než většina ostatních lidí. A víc nepotřebujeme. Je mi proti mysli, aby moje rodina zbytečně rozhazovala peníze. Já sám jsem ještě v Čechách poznal chudobu a hlad. A nyní mám možnost přispět k tomu, aby se tady lidi měli lépe," zdůraznil Horáček.
    Horáčkova matka měla v Radvánovicích malé hospodářství, otec, zedník, zemřel, když bylo synovi pět let. "Vzpomínám, jak byla maminka udřená, jak jsme vozili seno a hnůj na trakařích na pole, jak jsem chodil pěšky do Turnova do školy. Ale vzpomínám na to všechno jako na krajinu svého dětství a mládí, a ta je jediná," řekl Horáček. "A odnesl jsem si jednu zásadní zkušenost : uspět jsem mohl v Evropě jenom proto, že jsem se chtěl učit a že jsem učení věnoval maximum."
    Horáček absolvoval turnovskou obchodní akademii a po válce začal studovat vysokou obchodní školu. "Ty školy mě přímo stvořily. Bez znalostí jazyků a dalších věcí, které jsem se na nich naučil, bych nikdy nic v zahraničí nedokázal. A to je i můj hlavní vzkaz dnešní generaci mladých lidí: Učte se a jeďte do světa." Bohuslav Jan Horáček nemá strach, že se Češi rozplynou ve sjednocené Evropě. "Miluju svou vlast silou, která dnes už asi není běžná. Umí si to představit snad jen ten, kdo žil desítky let v ;cizině a nemohl se vrátit. Když jsem kdekoliv na světě slyšel mluvit lidi česky, šel jsem za nimi jako pes. Musel jsem s nimi promluvit. Je pro mě úplně přirozené chtít téhle zemi alespoň trochu pomáhat. A stejně přirozeně věřím tomu, že tento národ se ani v budoucnu v Evropě a ve světě neztratí."