Jak šel životem A. B. Svojsík

    Zakladatel našeho skautingu Antonín Benjamin Svojsík se narodil v Praze na Smíchově 5. září 1876. Na křestním listu měl jména Antonín František, jméno Benjamin přijal teprve jako nejmladší člen -- benjamínek Českého pěveckého kvarteta. Jeho otec byl okresním tajemníkem ve Dvoře Králové a zemřel ve věku 45 let, když Toníkovi byly teprve tři roky. Antonín měl ještě tři bratry a jeho maminka zůstala sama se čtyřmi malými dětmi a s penzí 30 zlatých měsíčně. Byla ale velmi statečná, dovedla se obětavě probíjet těžkým životem a dobře vychovat své čtyři chlapce.
    A. B. Svojsík vždy vzpomínal s velkou úctou a láskou na svoji maminku, jak po nocích šila prádlo a jak se všichni bratři museli přičiňovat, aby mamince pomohli uhájit živobytí. S humorem vyprávěl, jak nosíval velké pecny chleba z vnitřního města, kde byl chléb lacinější než na Smíchově, a aby ušetřil krejcar mýtného za most, dělal vždy velkou okliku až přes Karlův most, kde se mýto nevybíralo.
    Do obecné školy chodil malý Toník na Smíchově a tam také do gymnázia. Na učitelském ústavu poté složil maturitu s vyznamenáním.Pět let učil na obecné škole, později tělocvik na gymnáziu v Křemencově ulici a od r. 1914 do 30. června 1937, kdy odešel do penze, na reálce na Žižkově.
    Již jako hoch rád zpíval a na učitelském ústavu si školil hlas. Zpěv a hudba se mu staly po celý život nejmilejší zábavou. Spolu s věrným kamarádem učitelem Janem Novákem (pozdějším místonáčelníkem Junáka) a ještě se dvěma přáteli Mikolášem a Černým, studovali komorní a klasickou hudbu a založili Učitelské kvarteto, později nazvané České pěvecké kvarteto. Uspořádali mnoho koncertů a sklízeli velké úspěchy i v cizině, např. v Bulharsku a Turecku. Roku 1902 se odvážili na cestu do Ameriky, která tehdy stála 320 K, což byla cena lístku do New Yorku -- víc na ni mladý učitel Antonín Svojsík neměl. Ostatní si vydělal až na koncertech a ještě přivezl peníze domů.
    První, kdo upozornil A. B. Svojsíka na skauting, byl inž. Meilbeck, který strávil skoro celý život v Anglii. Při jednom zájezdu do Čech r. 1911 vyprávěl Svojsíkovi, že v Anglii vzniklo hnutí, které je pro mládež mnohem významnější než Sokol. Jeho líčení vyvolalo Svojsíkův silný zájem. Vyžádal si od Meilbecka další informace. Ten mu posílal výstřižky z anglických novin a poslal mu i Baden-Powellovu knížku Scouting for Boys. Hned o prázdninách r. 1911 jel Svojsík do Anglie, kde si vyhledal skautské oddíly, chodil s nimi na výlety a na schůzky do kluboven. Byl nadšen krásou jejich života v přírodě, jejich energickým a přece ušlechtilým vystupováním a opravdovostí, s jakou konali svoji práci a plnili příkazy konání dobra.
    Rozhodl se, že se u nás do skautingu pustí. Chtěl se ale ještě přesvědčit, jak se toto hnutí osvědčuje i jinde. Zajel proto na zpáteční cestě do Švédska, Belgie a Dánska, aby viděl, jak vypadá skauting tam, kde není doma, a co v těch zemích vykonal. Poznal, že výchova v přírodě -- věc do té doby u nás neznámá, se osvědčuje všude velmi dobře, stejně jako svérázně využitá myšlenka výchovy hrou, neboť "i život je velká hra".
    Konec léta 1911 trávil ve Vorlovském polesí, kde se pokoušel se dvěma studenty a čtyřmi venkovskými chlapci vyzkoušet prvky skautského táboření. S bratrem své paní Adolfem Stránským překládal knihu Scouting for Boys a byl již v písemném styku s Baden-Powellem.
    Hned po prázdninách sestavil skautský oddíl ze žáků žižkovské reálky a navštívil i některé vynikající muže -- dr. Kramáře, Klofáče, Soukupa, prof. dr. Masaryka a Aloise Jiráska, a radil se s nimi o novém směru výchovy české mládeže. Protože Sokol junáctví nepřijal, musel se Svojsík starat o jeho samostatnou organizaci. Ta vznikla ve formě Skautského odboru ve Svazu spolků a přátel pro tělesnou výchovu: Brzy však měl skautský odbor více členů než celý Svaz, a proto Svojsík založeil na ustvující hromadě 15. června 1914 samostatný skautský spolek Junák -- český skaut, jehož prvním starostou se stal městský fyzik dr. Čeněk Klika.
    Do slibného vývoje českého junáctví hned na jeho počátku rušivě zasáhla 1. světová válka. Br. Svojsík dal skauty k dispozici pro humanitní účely, hlavně do služeb Červeného kříže, ne však pro účely válečné. Již v roce 1915, v době války a rakouské perzekuce, se Svojsík odvážil vydávat časopis Junák a udržel jej přes celou válku. První číslo Junáka vyšlo 15. ledna 1915 a bylo celé sestaveno z prací junáků samotných. Ani těžká válečná doba r. 1916, spojená s všeobecnou bídou a nouzí o potraviny, neodradila bratra náčelníka, aby se svým 18. oddílem, jehož byl tehdy vedoucím, netábořil opět pod Lipnicí s asi 15 skauty. Na tomto táboře byl poprvé i Jiří Wolker a napsal zde svůj krásný skautský deník.
    Asi 300 skautů se udrželo v Praze přes válku, a ti se na jediné Svojsíkovo zavolání dostavili 28. října 1918 do služby Národního výboru. Naši Junáci mohou být právem hrdi na četná prohlášení o skautech té doby, jimiž jim bylo uznáno od nejpovolanějších osob a institucí, že konali svoji službu vzorně, vytrvale a spolehlivě. Po válce junáckých oddílů přibývalo, rostly i úkoly skautingu a práce v ústředí. Ze všeho vždy vyzařovala Svojsíkova pevná víra, že junáctvím můžeme vychovat nový typ naší mládeže,protože je to škola skutečného života pro všechny ty, kteří se chtějí uplatnit kvalitou své práce. O prázdninách 1938 odjel br. Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Také chtěl z vlastního pohledu poznat nové směry v ruské tělovýchově. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklá strava a úmorná vedra, snášel dost těžce a s velkým sebezapřením se vrátil domů 2. 8. 1938. Za týden ulehl s horečkami, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči, dostal zápal plic a 17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodilo svého náčelníka na památný vyšehradský hřbitov. Starosta Junáka dr. Charvát a místonáčelník Jan Novák řekli za nás za všechny, jaká bolest svírala naše srdce nad odchodem našeho náčelníka v době pro národ tak osudově těžké... Nad rakví svého druha z mládí a nejlepšího přítele mluvil br. Jan Novák naposledy. Za necelé tři měsíce i on zemřel.
    Národ ztratil skvělého, neohroženého muže, který své junáky učil, že k největším hrdinstvím patří hájit pravdu. "Pravý charakter se vyzná citem pro spravedlnost, brání křivdě, hájí utiskovaných a slabých, byť to přinášelo sebevíce osobních škod a nepříjemností a připravovalo o klid třeba na dlouhou dobu."
    Takoví lidé neumírají. Svojsík zanechal stopu tak jasnou a příklad tak zářivý, že nevymizí z duší těch, které vychoval, jimž svěřil své tužby a plány a jimž ukázal cestu.

    Z knihy náčelníka Junáka prof. Bohuslava Řeháka Jak šel životem