Námožní deník Erwina Dubského

Galerie Rudolfinum vystavuje ojedinělou sbírku fotografií ze 70. let 19. století z Japonska, kterou nashromáždil na cestě kolem světa Erwin Antonín Anna Dubský, příslušník starobylého zemského šlechtického rodu, sídlícího v 19. století na moravském zámku Lysice.

Loď korveta Erzherzog Friedrich vyplula z rakouského válečného přístavu Pula v květnu r. 1874. Erwin Dubský byl na tuto cestu kolem světa přidělen jako první důstojník. Loď směřovala přes Suezský průplav do Adenu, k břehům ostrova Cejlon, do Singapuru, dále k Hongkongu a Šanghaji. Poté opustila Čínu a v říjnu 1874 doplula do Nagasaki. Japonské císařství bylo jedním z hlavních cílů cesty. Jedním z oficiálních poslání výpravy bylo i sledování přechodu Venuše před Sluncem, tedy astronomického úkazu, neboť jedna z nejlepších lokalit pro tento výzkum byla japonská Jokohama. V prosinci 1874 dokonce členové výpravy navštívili japonského císaře Mucuhita s poselstvím od rakouského císaře. Zpáteční cesta protínala Atlantik, krátce zakotvila na Azorských ostrovech a v Gibraltaru. Posledními zastávkami plavby byly přístavy Alžír, Palermo a konečně základna v Pule, kam dorazila v červnu 1876. Erwin Dubský během této dlouhé plavby nashromáždil řadu uměleckých děl, etnografický materiál i dobovou dokumentaci. Přes historické peripetie se i dnes v lysickém zámku nacházejí zajímavé ukázky japonských a čínských uměleckých řemesel, soubor porcelánu, lakových výrobků, nádoby z bronzu. Výrazná je kolekce japonských zbraní, především mečů a jejich doplňků.

Nejvýznamnější částí Dubského sbírky je ale soubor devíti fotografických alb obsahujících volné kartony s více jak 500 fotografiemi z většiny zemí, které expedice navštívila. Ačkoli se původně badatelé domnívali, že Dubský záběry sám fotografoval, cíleným výzkumem se potvrdilo, že v kolekci jsou pouze autorská díla profesionálních mistrů. Dubský fotografie cíleně sbíral a během plavby pravidelně procházel fotografická studia v jednotlivých zemích. Shromáždil tak světově jedinečný soubor. Fotografie byly uloženy v depozitáři lysického zámku a teprve jejich uměleckohistorický průzkum odhalil jejich naprostou originalitu. Nejznámější osobnosti japonské fotografie konce 19. století byli Ueno Hikoma z Nagasaki, Ičida Sóta z Kóbe či Učida Kuiči (mezi jeho nejznámější záběry patří portréty císaře Meidžiho a císařovny Šoken z r. 1872) a Raimund von Stillfried-Ratenicz, činní v Tokiu a Jokohamě. Hlavními náměty byly pohledy na známá místa, krajinné scenérie, ale i první pokusy o komponovanou fotografii s motivy tradičních japonských činností, jako bylo servírování čaje, hra na hudební nástroje, tanec, meditace, cvičení se v bojových uměních a pod. Významnou složkou kolekce jsou též studiové portréty krasavic a elegánů. Málokdo u nás ví, že k prvním fotografům v Japonsku patřil i chomutovský rodák Raimund von Stillfried- Ratenicz, jehož ateliér v Jokohamě vychoval v letech 1871 - 1885 celou generaci japonských umělců. Jeho fotografie zachycují původní obyvatele, jejich tradice a obyčeje. Byl to právě on a jeho učitel Beato, kteří svoji tvorbou zformovali směřování japonské fotografie na konci 19. století. Vzhledem k citlivosti originálů je výstava rozdělena do dvou částí, které budou zpřístupněny v tematicky rovnocenných cyklech - první od zahájení výstavy, tedy od 7. prosince 2006 do 5. února 2007, a druhý od 7. února do 15. dubna 2007.