Z rasova pytle

    Jsem z toho, povím vám, jelen. Čtu si v českých novinách a na každé stránce nacházím aspoň pětkrát výraz virtuální, virtuálně... byl by někdo té lásky a poučil mě, co to slovo znamená? Nebot já, ó běda, to nevím. Když jsem před časem opouštěl svou zemi českou, ještě se v ní nic virtuálního nevyskytovalo. Nebo se snad vyskytovalo, ale říkalo se tomu jinak. To máte jako s těmi billboordy; i před dvěma desítkami let se vylepovaly a vystavovaly velké kusy popíru za účelem upoutání pozornosti obecenstva, ale nazývaly se plakáty. Nu, aspoň že na rozdíl od virtuálnosti už vím, co to takový billboord je. Čímž neříkám, že se mi to slůvko líbí: zní mi povýšenectvím zámeckého slouhy, který aby zakryl svou slámu za ušima, kroutí pyšně hubu po pansku.
    Ba, mnoho slouhů narostlo do stavu panského v zemi české těchto posledních desíti let a je to znát - mimo jiné - i v způsobu užívání jazyka. My, kteří jsme odcházeli s ranečkem z Čech, dokud ještě nezvirtuálněly, s tím máme jistou potíž. Nerozumíme tak zcela všemu, cose kolem nás povídá a píše, když jednou za čas navštívíme svůj starý domov. A i když rozumíme, nelíbí se nám to. Nejsme zpozdilí; víme, že všechno na světě se vyvíjí, tedy i jazyk. Je logické, že se zase o kousek vyvinul i během toho času, kdy dlíme za horami. A smířili bychom se s jeho proměnou, kdyby se dála směrem k jazykovému bohatství a ušlechtilosti, s využitím všeho, co čeština umožňuje. Ale ona se neděje. Popanštělý slouha není schopen jazyk obohatit, jen do něj zbytečně míchá na jedné straně svůj hospodský vokabulář, na druhé zas cosi, co pochytil v zámeckých komnatách a nerozuměl tomu. Cizí výrazy, místo nichž by bylo stejně nebo i lépe možné užít českých, ledaže by to neznělo tak vznešeně, nosem po pansku ohrnutým, jsou jen jeden díl té proměny. Ta druhá je nenápadnější, plíživější, ale tím záludnější: povyšování humpoláckých proletářských vazeb nad jazyk psaný. Jimi čeština ztrácí kousek po kousku své procítěné hravosti a stává se jazykem klopotným, nikoli k obrazu lepší stránky české duše, nýbrž jejího dna, jehož zosobněním je ušmud- laný křupan. Dovolil bych si uvést několik ukázek, na něž, jak se zdá, si domácí jazyk už zvykl, ale nás exulanty tahají za uši.
    Ještě nejméně proti mysli mi byly jisté slovakismy. Jakáž pomoc; žili jsme se Slováky ve společné domácnosti přes půl století a určitému ovlivnění se nedalo zabránit. Když jsem ještě sloužíval v Čepičkově armádě, užil jsem si slovakismů typu "behom, boha jeho, čeče, nebo vas zatvorím" dostatečně. Nakolik se jimi ještě dnes ozývají chodby českých kasáren,netuším; ale aspoň tři zjevné slovakismy se za mé nepřítomnosti zmocnily češtiny už asi nezvratně.
    Rozpočtový schodek není až tak velké neštěstí... rozjímá hospodářská stránka novin. Nuže, nechci se o tom schodku hádat; ale vazbička až tak je nečeská, skřípavá a nadto zbytečná; ještě před nedávnem by se po česku a prostě řeklo, že ten schodek není velké neštěstí, případně že není zvláštní neštěstí. Dvojsloví až tak se prostřednictvím tajemníků a povereníků přeplížilo přes Karpaty a usalašilo se (vida, také slovakismus, ale milý) v Čechách někdy osmdesátých let a nestala by se žádná škoda, kdyby se jednou zase odsalašilo.
    Návrh zákona nemá co do činění s... třeba nemá, ale proboha, vy lidé od pera, kladoucí takové a podobné věty na papír... neslyšíte, jak strašlivě vržou svou importovanou klopotností? Věci nemají čo do činenia s tím či oním na Váhu a na Hronu, ale u nás, prosím zdvořile, se říká, že věci nemají s něčím co dělat. Zpod Tater k nám vozte žinčicu, brynzu, parenicu a kopku jiných pěkných a nenahraditelných věcí; co do činění však nechte tam, kde je doma. Jsou rostlinky, jež nelze přesazovat a když, vyroste z nich bejlí.
    Rovněž se v analýzách různých domácích skandálů a malérů dozvídáme, že na vině jsou staré struktury... inu pravdaže, staré struktury mají prsty v ledačem, ale nejsou za řečené maléry na vině, nýbrž jsou za ně zodpovědné, zavinily je nebo za ně krátce a po česku mohou. I tuto klopotnost nechme pod Tatrami.
    Ryze český novortva je tak časté tvrzení, že například dostavba silnice č. 4 je v pohodě. Jeho geneze už je jiná a prozrazuje původ jézédácko-pouliční, s lehkou příměsí čmoudu z nálevny čtvrté cenové skupiny. Já vím; rčení v pohodě vzniklo v hovorové, plebejské češtině a má v ní na nějaký čas své místo, dokud je nevytlačí jiné plebejství; ale ono není nutné přejímat do psaného projevu všechno, čím oplývají rty družstevních pastevců. Rovněž je nutno vědět, že co snad znělo při svém vzniku vtipně, dostává se stálým omíláním nudné, z jiskérky neotřelého žertu se vyvinula křupanská přiboudlost. Jazyk Máchův a Komenského si může vybírat z jiné studnice pakladů - dosáhne-Ii do ní.
    Patrně nejobludnější ale je obrat, pravící, že brzdná dráha není o kilometrech za hodinu... (namouduši jsem tuhle vepřovost četl v jedné reklamě Mladé fronty Dnes, naprosto však ne ojediněle). Probůh, milí pisatelé, domnívající se, že jste tak náramně vtipní: o něčem může být pohádka o pejskovi a kočičce, ale patvar, jímž se šestý pád dostal do současné novinářské češtiny, je hrozný. Proletářská sláma za ušima z něj jen tak trčí. Brzdná dráha nemusí být v souvislosti s kilometry nebo s nimi může nemít co dělat; šestý pád ve spojení s určením způsobu o ponechme... inu, třeba pejskovi a kočičce.
    Zcela neomžně prýští písařská upachtěnost ze souvětí typu - neschválí-li sněmovna návrh zákona o dani z jezevčíků, tak to bude mít negativní dopad na... Psavec jen o něco málo elegantnější a ducha češtiny chápající by zajisté sděl i lidstvu, že neschválí-li sněmovna dotyčný návrh, bude to mít... Slůvko tak je v té větě zbytečné jak ten hrb a dokazuje, že pisatel s češtinou nejen zoufale a neúspěšně zápasí, nýbrž ani příliš nerozumí její pavlačové odrůdě, z níž zjevně vychází. Víte, znám jeden takový popěvek vpravdě lidový - postavíme chaloupku z nepálených cihel / když mě nechceš milovat, lásku dát / tak mi... dopisovati netřeba, není-liž pravda? Slovo tak v tomto spojení vyjadřuje jistou rezolutnost, z níž je to cítit fackami: jestli mi tvoje slepice budou podlézat pod plotem, tak ti... V souvislosti s daněmi z jezevčíků a jinými společensko-politickými jevy je ohyzdné a spanilý jazyk český urážející.
    A mohl bych ještě dál vybírat z rasova pytle češtiny pokleslé, češtiny ohavné, nicméně zdobící stránky denního tisku, ale už toho nechám, jelikož je mi z toho teskno. Protož, střelci a kopinníci řádu novinářského, ale i pakosti a drabanti lidu rozličného: pomnětež všichni spíše na jazyk Máchův než na jazyk pavlačí, chápajíce se pera. Třeba už jste si na pasteveckou obhroublost zvykli a shledáváte ji dokonce jaksi vtipnou; ale nám, odšedším z této země ještě v čase, kdy se psalo zdrženlivěji (i když se také mluvilo všelijakl, je z ní truchlivo. ještě stále je náš rodný jazyk bohatý a spanilý, ke kterémužlo vyjádření se cítíme být povolaní tím spíš, že jej denně srovnáváme s jazyky jinými; ale přáli bychom mu, aby se jeho příští vývoj děl směrem k studánkám kouzla, ne k pavlačím.