Harold Gordon Skilling - Československo můj druhý domov

(Paměti Kanaďana) -- nakladatelství Prostor

    České vydání pamětí H.Gordona Skillinga je uvedeno slovy V. Havla "raduji se z toho, že čtenáři v České republice dostávají do rukou knihu pamětí mého přítele H. Gordona Skillinga . . . a vysoce si vážím jeho celoživotního díla, které z velké části věnoval právě České republice, zemi, ke které vždy choval vřelý vztah, a věřím, že tato publikace přispěje k hlubšímu poznání našeho národa a jeho pohnutých dějin všemi čtenáři."
    Originál v angličtině, který vyšel jen tři měsíce před českým překladem, v prosinci 2000 má název "The Education of a Canadian-My Life as a Scholar and Activist a vyšel v McGill -Queen´s University Press v Montrealu.
    Vydání v originále a v českém překladu se liší pouze názvem, jinými fotografiemi a také tím, že české vydání je doplněno rozsáhlým doslovem přítele prof. Skillinga, historika Viléma Prečana. Závěr je příznačně nazván: Historik zkoumá a rekonstruuje příběh vlastního života a zdůraňuje, že tyto pamětí jsou mimořádným příběhem vědce, velkého a statečného člověka, který "nezamlčuje ale kriticky konstatuje svoje vlastní omyly". Zvláště Prečan oceňuje Skillingovo líčení vlastního "posunu do leva" i toho, jak a proč se postupně vyrovnával s iluzemi o SSSR a popis etap na cestě k pochopení podstaty sovětského komunismu. "Vzbuzuje respekt svoji otevřeností, ve které se ´bez kajícnosti´ vyrovnává se svým vývojem." Prečan se domnívá, že nejen fakta, ale i tyto pasáže jsou významným příspěvkem do současné debaty se zjednodušeným, ne-li primitivním chápáním příčin někdejšího vlivu komunistické utopie a víry ve správnost sovětské zahraniční politiky.
    Kniha o více než 600 stranách má čtyři části. Část první nazvaná "Hledání sebe sama" je kritickou rekapitulací života autora a tím i přehledem toho, co se dělo v první polovině dvacátého století z pohledu střední Evropy. Skilling totiž byl v Československu téměř při všech významných událostech: v době konfliktů mezi henleinovci a Čechy v pohraničí, v době úmrtí a pohřbu T.G.Masaryka, květnové mobilizace l938,v době Mnichova, a z této země odjížděl až po okupaci Hitlerem. Byl zvyklý si od studentských let dělat denně poznámky o svých setkáních a jednáních a těmito přesnými detaily pak dokresluje svoje vzpomínky. Z prvního dílu se dozvíme i o tom, jak se v té době studovalo, s jakým platem či stipendiem se dalo žít a jaká milostná vzplanutí autor prožil, než se definitvně rozhodl pro sňatek s Američankou Sally Bright. Byli oddáni na Staroměstské radnici a po padesáti letech (jak se dozvídáme v dvacáté kapitole) si na téže radnici při zlaté svatbě svůj slib obnovili. Za těch padesát let ale proběhla druhá světová válka, uzavřela se i padla železná opona, proběhlo období stalinismu i McCarthismu, formovalo se v Americe i v Evropě hnutí za lidská práva, objevilo se i padlo Pražské jaro, okupace Československa v roce l968, i celá "normalizace", tedy období od okupace 68 až do Listopadu 89. H. G. Skilling celé toto dění v Československu, ale i v Evropě a USA, zachycuje ve svém životopise, který prokládá postřehy z té které doby a doplňuje specializovaným kapitolami typu "Stalinismus ve východní Evropě, smrt Edvarda Beneše, první návštěva v SSSR nebo Sovětský svaz po Stalinovi, což usnadňuje orientaci čtenáři. H. G. Skilling se také osobně účastnil pohřbu Edvarda Beneše a když viděl, jak se komunisté i Benešovi protivníci hlásí k jeho odkazu, měl dojem, že se opakuje pohřeb Masarykův, jako příprava na nové vzedmutí emocí a heroismu před další válkou, tentokráte studenou.
    Při další návštěvě v roce l950 již všude byly vyvěšeny portréty Stalina a Gottwalda, na Edvarda Beneše komunistická strana nadávala a Skillinga v noci v hotelu na Floře ve tři v noci navštívili dva pánové a kontrolovali jeho pas. Pak sledoval v rozhlase a v týdeníku proces s Miladou Horákovou a jejím "spikleneckým centrem". Na základě svých pečlivých tehdejších poznámek ve svých pamětech zrekapituloval i třeba přednášku z konference
    "Stalin v jazykovědě", konané na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Smutně pak konstatuje, že za pouhé 2-3 roky se socialistická justice změnila v tragickou parodii na pojem spravedlnost.
    Nejobsáhlejší i dle počtu stran je část čtvrtá "Setí semen a svobody",ve které píše o Chartě 77 (a tím opětně po letech o osobním hodnocení doplňuje svoji knihu Charter 77 and Human Rights in Czechoslovakia, vydanou v roce l98l).
    Ve svých Pamětech vystihl Gordon Skilling ve zkratce specifiku Charty 77: svedla dohromady lidi různé politické i náboženské orientace, pravidelně dávala do oběhu zamlčované informace (za pomoci zahraničního rozhlasu a publikací vydávaných v exilových nakladatelstvích) a navázala pevné spojení s Evropou a Severní Amerikou a tak "zviditelnila" Československo a dokázala, že zde nežili pouze poslušní poddaní KSČ a SSSR. Vynikajícími zkratkami charakterizuje různé protagonisty tehdejších směrů v Chartě, které osobně znal a vysoce konspirativně se s nimi stýkal. Poznámky si šifrovaně psal hned po setkáních a pak je přes ambasádu nebo "disidentskou poštou" posílal do Toronta či Vilémovi Prečanovi do Německa do Scheinfeldu na zámek Schwarzenberg, do Dokumentačního střediska nezávislé literatury. V dalších kapitolách zachycuje svoji cestu do Moskvy, návštěvu Československa v roce l978, setkání s Havlem, Milanem Šimečkou, včetně vlastního výslechu a sledování policií.
    V dalších kapitolách se věnuje rychle vznikající občanské společnosti. Svá osobní pozorování ze setkání si doplňoval studiem textů protagonistů, s kterými se setkal, studiem výzev, Infochů, samizdatových časopisů, které mu byly k dispozici ve výše zmíněném Dokumentačním středisku, které vytvořil a pečlivě vedl jeho přítel Vilém Prečan.
    Závěrečnou kapitolu nazval "Poslední kolo mého života". Začíná ji příhodou o koupi faxu, vzpomínkou na setkání s Havlem již ne na jeho chalupě "Na Hrádečku", ale na Hradě, tedy na Hradčanech, kde dostal Řád Bílého lva, což bylo nejvyšší vyznamenání Československé republiky. Líčí setkání s bývalými disidenty, ze kterých se mnohdy stali významní členové vlády nebo parlamentu a opětně v detailech komentuje jejich proměnu. Domnívá se, že rokem l989 končí jeho "služba" disidentům.Rozhodl se věnovat znovu svému celoživotnímu tematu, tj. studiu Masarykova díla . Ale i v této poslední části, téměř ze současnosti, pečlivě rozlišuje fakta a svoje subjektivní pozorování a snaží se opětně vcítit do podstaty dění. Tím opětně dokazuje, jak různorodé jsou roviny historické paměti.
    Kniha je doložena dvacetisedmistránkovým (27) rejstříkem odkazů a jmen osob, se kterými se setkal či jejichž výroky cituje, takže i tyto jeho Paměti mají všechny parametry vědecké práce. Proto výstižně historik Vilém Prečan nazývá tyto paměti H. Gordona Skillinga "svéráznou závěrečnou zprávou o celoživotním výzkumném projektu".