Dvě výstavy ''o skle''

Buquoyské sklo v Čechách 1620--1851

Sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Muzea skla v Pasově a z dalších institucí -- vybrané z kolekce skla, keramiky a porcelánu UPM, o jejíž věhlas se zasloužil spoluzakladatel pražského muzea (nyní UPM) Vojtěch Lanna. Jako základ sbírky věnoval kolekci skla muzeu a k jejímuž rozšíření o české vzory 19. století přispěl G. E. Pazourek. Dále nákupy a dary -- vznikl jeden z nejuznávanějších souborů, který se dělí podle stylů a technologií (samostatnou kolekcí je např. nápojové a lisované sklo).
Buquoyové, pocházející z hrabství Artois (dnešní Francie), vstoupili na českou scénu s Karlem Bonaventurou, hrabětem Buquoyem de Longuevale, císařským generálem (1671--1621), jež roku 1620 získal od Ferdinanda II. konfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a Liběchovice v jižních Čechách. V kraji s bohatou sklářskou tradicí se snažili navázat na dědictví kdysi slavných rožmberských hutí. Od 70. let 17. století působili na panství dva skláři: plukovník Delbon, později činný na Moravě, a šlechtic Louis le Vasseur d´Ossimont. Oba přispěli k povznesení úrovně zdejší sklářské výroby, především Louis a´Ossimont se zasloužil o výrobu křišťálového a opálového hutně tvarovaného skla v pozdním benátském stylu, ovlivněn sklářským dílem vynikajícího francouzského technologa Bernarda Perrota z Orléanu. Úspěch a´Ossimontových výrobků dokládají mnohé dodávky jeho skel nejen na panství buquoyské a na sousední (Jindřichův Hradec, Hluboká, Český Krumlov, Weitra, Linec, Vídeň, Pasov), ale zároveň do Prahy, Vratislavi, Vídně i do vzdálenějších Benátek a Florencie, pro něž znamenalo české sklo vážnou konkurenci. Od pol. 17. až do 18. století vznikaly ve sklárnách složitě tvarované poháry, misky, stolní ozdoby, žertovné džbánky a jiné předměty, dnes v mnoha muzejních i soukromých sbírkách. Pracovaly také brusírny a řezačské dílny: z dílny rodiny Karla Josefa Lechnera vyšly stolní a nápojové soupravy s rokokovým a klasicistním dekorem (např. soubor pro arcivévodkyni Marii Christinu do Bruselu), s nezaměnitelným rukopisem. Nejslavnější období buquoyského sklářství je první polovina 19.s toletí, plná kreativity, profesionality, originality a nových technologických postupů v českém sklářství, které tehdy inspirovaly téměř celou Evropu. Zásluhou Jiřího Františka Buquoye se jihočeské hutě pyšnily především objevem černého hyalithu (1816), o tři roky později červeného. Černá, zprvu na povrchu matná, poté pouze lesklá, zlatem zdobená skla se velmi brzy setkala se značným úspěchem nejen v Čechách, ale i mnoha okolních zemích. Dodnes se těší zvýšené pozornosti sběratelů i odborníků.
Kolekce v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze je pro veřejnost otevřena do 3. února 2002. Poté poputuje do Jihočeského muzea v Českých Budějovicích (květen 2002) a Glasmusea Passau v Německu (2002--2003). V prosinci 2001 vychází obsáhlá publikace k výstavě.
Doporučujeme obé.

Sklo 1880--1930 Nový Bor a okolí

Sklářské podnikání ve známé oblasti Nového Boru bylo od 18. století nejrozšířenějším zaměstnáním. Celé rody tu spojovaly život se sklářským řemeslem. Pro 70. léta 19. století -- počátek padesátileté éry, kterou expozice mapuje -- je typický zájem o historické umělecké řemeslo. Borské firmy, např. Julius Mühlhaus and Co. aj., se podílely na znovuobjevování starých výrobních i dekoračních technik. Na výstavách ve Vídni, Filadelfii a Paříži získávali jejich skláři vysoká uznání, nemalý podíl na tom měla i borská sklářská škola (otevřena v r. 1870).
Začátkem 20. století sklo ovlivňoval secesní dekorativismus: malby a zlacení v duchu prací Alfonse Muchy, neobyčejné tvary i barevné kombinace, rostlinné ornamenty či kovotepecké doplňky. Firmě Johanna Oertela, která úzce spolupracovala s odbornou školou, svěřovali své návrhy i výtvarníci z ;okruhu vídeňských dílen. Poté byla secese vystřídána elegantními vzory art deco (v dílech např. Karla Paldy, Alexandra Pfohla aj.), jejichž jména jsou synonymy invence i řemeslné dokonalosti.
Celkovou představu padesáti let vývoje sklářství této oblasti pak dokreslují návrhy, vzorníky, dokumentace a reklamy firem jako svědectví o pestré výrobě a velmi čilém obchodním duchu.
K výstavě (trvá do 13. ledna 2002 a je otevřena v sálech Obecního domu v Praze), vychází publikace s ;bohatou obrazovou dokumentací a přehledem 160 autorsky určených značek jednotlivých dílen.