Život jako oskarový film (Life as Oscar Film)

Pro ty, kdo nemohli být v Praze 25. 9. na Hovorech bez hranic s Norbertem Auerbachem

Ještě v listopadu tohoto roku vyjde memoárová kniha, která, podle mne, okamžitě bude aspirovat na bestseller. Nad svým životem se v ní zamýšlí jeden z nejzkušenějších světových filmových producentů, Norbert Auerbach. Je to sice člověk, který si tyká s mnoha filmovými celebritami celého světa, ale sám se chová velmi skromně a nenápadně. Producent je vždy tak trochu mužem v pozadí. Jeho jméno není zdaleka tak známé jako režisérovo či jména hlavních hvězd toho kterého filmu, jenže?bez producenta by jakkoli hvězdný film nevznikl.

"Z Barrandova do Hollywoodu a zpět" je název pamětí muže, jehož dětské krůčky zněly v okolí Václavského náměstí, později barrandovskými stráněmi, a jehož další cesta vedla oklikou přes Brazílii do USA. Zde strávil nejplodnější léta svého bohatého života, producentsky dobyl nejvyšší filmovou metu, totiž Hollywood, na filmových festivalech v Cannes a jinde byl jako doma. Po roce 1989 se rozhodl vrátit zpět do Československa. V Praze v Salmovské ulici na Vinohradech, v domě, z nějž vyzařuje předválečná solidnost, činorodě rozvíjí další a další svoje aktivity, na osmou desítku svého věku se nepříliš ohlížeje.

Pane Auerbachu, vy jste se ale nenarodil v Praze... A jak to bylo s vaším tatínkem, jehož zajímavé povolání jste, prý nechtěně, zdědil?

Ano, tatínka pozvali z Vídně, kde jsem se já narodil, do Prahy. Rozvíjel se tu rychle film a všechno kolem něj a on se toho od začátku nějakým způsobem účastnil. Bydlili jsme nejprve u Starého židovského hřbitova a z balkonu jsem se díval na synagogu. K židovské komunitě jsme se nijak zvlášť nehlásili, jen my děti jsme vždy čekaly, až se o židovských svátcích budou rozdávat sladkosti. Později jsme se přestěhovali na Václavské náměstí do paláce Koruna a pak na Barrandov. Tatínek koupil produkční společnost Slavia film. Chodíval k nám tehdy Vlasta Burian, Voskovec s Werichem, který byl tatínkovým velkým kamarádem, Hugo Haas a také krásné dámy, například jsem sedával rád Adině Mandlové na kolenou.

Můj otec byl u mnoha důležitých událostí pro český film. Když film promluvil, když byl natočen první český erotický snímek Extáze?Pamatuju si taky ještě natáčení ve starých filmových ateliérech na Smíchově, kam jsem za otcem chodil.

Jeho ambice byly ale větší než Československo, chtěl do Ameriky, a tak v roce 1936 s mojí sestrou odjel. Postupně jsme za ním odešli všichni i s matkou, to už bylo těsně před německou okupací. Mně bylo čtrnáct. Nemohli jsme hned do USA, nedali nám víza, museli jsme nejprve do Rio de Janeiro a až za rok a půl jsme se dostali, kam jsme chtěli.

Co bylo dál? To už se v Evropě válčilo

Ano. Já jsem šel v Americe nejdřív do škol, ale pak do armády. Dostal jsem se do Německa a účastnil se přechodu přes most u Remagenu, oné legendární operace. Později, v roce 1968, jsem se dostal zpátky do Prahy, když tu točili o této události film. Mostem u Remagenu byl tehdy most v Davli. Moje zkušenosti z té bitvy však příliš využity nebyly, našli pak vyšší šarži než jsem byl já a podle jeho vzpomínek natáčeli.

Můj otec byl úspěšný i v USA. Oceněním jeho práce byl Oskar za producentství dokumentu o Marku Chagallovi, který i financoval. Tatínek zemřel v roce 1968 v Kalifornii - a já už tehdy pokračoval v jeho práci.

Další otázka je spíš podtitulkem: Kapitoly knížky, kapitoly života?

Názvy kapitol z mé knížky, na níž se mnou spolupracovala paní Lenka Soukupová, opravdu mohou dokumentovat to, čím jsem se v jednotlivých obdobích zabýval.

Beatles a já, James Bond za všechny peníze, Prezidentem United Artists, Poradcem prezidenta Reagana, Barbara Streisand ve filmu Yentl?- mimochodem, ta nejprve chtěla, abych v tomhle filmu hrál jejího otce. A je to velmi šetřivá hvězda. Hrozně jsme se spolu handrkovali o peníze na ubytování a jiné věci?Jinak je ale neuvěřitelně profesionální a vždy perfektně připravená. (Film Yentl se částečně natáčel také v Praze a v Československu v roce 1983 - pozn. red.)

Znám se dobře i s Brigitou Bardottovou. Taky vydala nedávno knihu pamětí - a jsou v ní samé lži. Já byl vlastně u zrodu filmu, který ji objevil - A bůh stvořil ženu. Tehdy to byla krásná, roztomilá, ale špatná herečka? Ale to je zákonité, každý píše vzpomínky na to, co se mu líbí a co se mu hodí. A je známá věc, že dva různí lidé vidí stejnou událost různě. I já se pořád hádám se sestrou, co jak bylo. Ona většinou říká, že tak, jak to říkám já, to vůbec nebylo?

(Když už jsme u těch herců a režisérů - pracovně i přátelsky se Norbert Auerbach stýkal i s Milošem Formanem, Woody Allanem a mnoha dalšími osobnostmi? pozn. red.)

Kde všude jste tedy vlastně ve filmovém průmyslu pracoval?

Tak začal jsem jako řidič a poslíček u Columbia Pictures. Jediný ze všech poslíčků jsem vždy četl ty dokumenty, které jsem převážel?Pak jsem se u nich stal šéfem distribuce a produkce pro Evropu. Později jsem pracoval pro společnosti Warner Brothers, FOX, také jsem byl viceprezidentem CBS Film a ke konci kariéry jsem se stal prezidentem u United Artists a měl na starosti nejen film, ale také televizi, marketing a další věci.

Život vás ale přivedl opět zpátky do Prahy. Sice vlastně už na odpočinek, ale nezdá se, že byste nějak moc odpočíval.

Inu, zůstal jsem tu po revoluci 1989. Tehdy mi tu zemřel přítel - no a já později udělal ze smutné vdovy veselou vdovu?

Také jsem chtěl dát k dispozici svoje kontakty s americkými producenty a společnostmi českému filmu. Dělal jsem řadu let poradce na Barrandově a podařilo se mi opravdu Američany přivést do Prahy. (Točila se tu třeba Jana z Arku a řada dalších zahraničních filmů.)

Máme tu u nás v Česku neuvěřitelný talent na natáčení filmů, ale i například na videoart a další média. Máme výborné lidi, odborníky, ale schází tu peníze. Tak se je sem snažím s těmi zahraničními koprodukcemi dostat.

Ale vaše aktivity nejsou zdaleka jen filmové?

Pravda, poslední dobou se hodně věnuji charitě. Snažím se například pro domov Sue Ryder v Praze Michli nalézt prostředky na dostavbu nového pavilonu. Jde o speciální pavilon pro nemocné Alzheimerovou chorobou, kde by bylo také komplexní odborné pracoviště zabývající se touto nemocí. Myslím si, že se tu na potřeby seniorů, a zvláště těch nemocných, stále příliš nehledí. Také mají právo na důstojný život.

Ten pavilon je už dlouho rozestavěný a chybí peníze. Podařilo se nám párkrát přesvědčit filmaře, že věnovali prostředky z premiéry svého filmu na tyto účely.

Ted´ mám tento příslib od producentky nové bondovky Casino Royal, Barbory Brocolli.

To už jsme ale zase u filmu!

No ano. Ovšem když se mne někdo zeptá, co momentálně dělám, odpovídám jako můj otec, když mu bylo tolik, co je teď mně. "Ostudu" (smích). Jinak otec se mi objevuje v myšlenkách stále, byl velkou osobností.

Ale vážně - Kromě toho ještě překládám tu svoji knihu pamětí do angličtiny a rád bych to s odbornou pomocí udělal ještě i do němčiny.

Kromě toho jsem trochu zapleten do produkce animovaného filmu Legendy staré Prahy. Dělá to výtvarník Tománek. Jde dnes samozřejmě o počítačovou animaci, ale bude to velmi pěkné, myslím. No a taky s Arnoštem Lustigem pracuju na možnosti produkce filmu na základě jeho krásné knihy Dívka se zelenýma očima.

Samozřejmě se zajímám i o politiku, o dění v Evropské unii. Sice jí fandím, ale mám dojem, že nemůžeme být všichni stejní a neměli bychom. Takže idea evropské federace je mi například vzdálená.

Jinak se snažím udržovat při životě trochu golfem, ten hraju moc rád, trochu plaváním, trochu ještě stále běhám v zimě na běžkách.

Tak vám přeji ještě mnoho energie na ten golf, běžky i plavání, a taky na to dělání dobrých skutků. A díky za zajímavý rozhovor.