Lidi, nebojte se! - 70 let Vaška, který se nebál?

Možná jsem drzá, když píšu takovýhle nadpis, ale mám syna Václava od svého prvního manžela Václava, a pak - hlavně, od Vaška, kterému chci dnes popřát, mám jednu velkou moudrost, která ovlivnila mé počínání?

Bylo to ještě před sametovou revolucí, když byl Václav Havel naposledy ve vězení. Rádio Svobodná Evropa odvysílalo jeho závěrečnou řeč od soudu. Velice mne zaujala. On totiž mj. řekl: "?společnost se chová jako ošklivá dívka, která se podívá do zrcadla a to zrcadlo vztekle rozbije?To, že jsem dnes odsouzen a budu vězněn, není moje vina a moje chyba, to je problém této společnosti?"

V knize Hovory s Bohem se dokonce praví: "Napadne-li tě ubožák s mnohem menší inteligencí a chce tě zabít, odpusť mu to, dej mu své tělo, on to potřebuje pro svůj růst a ty dostaneš v příštím životě tělo jiné?"

To je na můj vkus a mé inteligenční chápání přece jen silné kafe, asi bych se útočníkovi přinejmenším hodně bránila, aby to neměl zadarmo, nicméně, filosofie je podobná: dělej co chceš dělat, dělej co myslíš, že je správné a neboj se následků, ty nejsou tvůj problém?

Dnes mne v rádiu Praha silně zaujal strach jedné prodavačky v supermarketu.

"Pracuji denně 15 hodin, sedím u kasy a nesmím jít ani na záchod, nesmím mít přestávku na oběd. Přesčasy nemáme placené a nemáme ani žádnou odborovou organizaci, u které bychom si mohli postěžovat. Ale neřeknu vám jméno zaměstnavatele, protože se bojím přijít o práci?", řekla ta ubohá paní. Ubohá není tím, že dělá tolik hodin denně za asi mizerný plat. Ubohá je, že se bojí přijít o takovou práci. Je zřejmě masochistická, protože nechat se lidsky ponižovat (nemohu jít ani na záchod) a nechat si to všechno líbit není důstojné - jí, ne toho zaměstnavatele, který si to k takovým ženským dovoluje. Ano, dovoluje, protože mu to prochází. A to je jejich chyba. Je to strach! Je to strach, že o práci přijdou, že nebudou mít žádnou, že bude málo peněz, že.. ??To také mohou mít strach, že když vyjdou ven z bytu, uhodí do nich blesk. Strach je cit, který dělá na světě mnoho zla. Jistě by o tom mohli (a měli!) mluvit více nahlas psychiatři a psychologové. Kdyby například všechny ženské ze zmíněného supermarketu odešly, musel by se majitel začít chovat jinak.

Když za mnou pár let předtím, než se konečně rozhodla, chodila moje milá kolegyně "Fialka" a říkala: "Já bych s vámi chtěla pracovat, ale bojím se jít na tu volnou nohu, mám děti, potřebuji mít nějakou finanční jistotu?", říkala jsem jí: "Nu což, tak až se přestanete bát, tak přijďte, budete vítána." A přišla a jde nám to spolu super, ale ne jako v supermarketu. Každá děláme svou práci jak nejlíp umíme a respektujeme se navzájem.

Teď asi pohorším skeptiky, protože to nemohu materiálně dokázat, ale já prostě mám tu životní zkušenost (a snad to ve svých šesti desítkách let mohu říct), že všechno dobré se zase v dobré obrátí. Nakonec se i ta Vaškova odvaha (ale spíš postoj) v dobré obrátila. Stal se prezidentem. A tak mu v den jeho 70. narozenin, 5. října 2006 přeji všechno nejlepší a hodně zdraví.