Pohlednice z Chodska

Baarova socha Jindřich Šimon Baar (1869-1925) Bronzovou sochu vytvořil Ladislav Šaloun. Otevřená kniha v Baarově ruce znamen á nedokončené dílo, plášť, který halí tělo, znázorňuje poutníka kraje i duší. 25. května 1933 ověnčené selské vozy přivážely žulové kvádry s vytesanými jmény dárců.

Socha odhalena 5. července 1933. Když se rozšířila zpráva, že Němci zaberou Chodsko, byla v listopadu 1938 socha sňata a uložena na nádvoří domažlického muzea. Do budovy muzea se nevešla, poněvadž je sedmnáct centů těžká a má 3.20 m výšky. Klenčí bylo předáno Němcům. (O Hrádek, kde je socha Jana Sladkého Koziny, byl veden spor. Nakonec jej Chodové vyhráli, území, kde socha stojí, bylo vykrojeno z nově nabytého německého území.) V posledních dnech před zabráním Chodska Němci odnášel si lid prsť od Baarova pomníku.

13. srpna 1939 byla pořádána Chodská národní pouť u sv. Vavřinečka. Slavnostním kazatelem byl Msgre. Bohumil Stašek, vyšehradský kanovník. Ten byl poté Němci uvězněn.

8. září 1940 byl pylon Baarova pomníku, který zůstal na Výhledech opuštěn, dělníky z Grätzu rozstřílen a rozbité kvádry odvezeny do Lesního Mnichova (Waldm ünchen), kde jich bylo užito do základů tamní mlékárny.

Zachovány byly podivuhodnou náhodou pouze dva věnovací kameny:

nejbližšího městečka Klenčí pod Čerchovem a nejvzdálenějšího dárce - Spolku rodáků z Domažlic v Chicagu v Americe. Vojska III. armády generála Pattona a Harmona překročila v dubnu 1945 hraniční vrchy a tlačila ustupující německé vojsko do vnitra Čech.

Jindřich Jindřich, chodský hudební skladatel, si vzal na starost opětné vybudování pomníku J. Š. Baara na místě, kde stával pomník první.

13. června 1947 byla kamenná část pomníku hotova. Pylon byl znovu sestaven z věnovacích kamenů měst a obcí, k nimž přibyl kámen obce Lidice.

Bronzová socha byla chodskými obcemi dopravena z domažlického muzea na Výhledy. 5. července 1947, na svátek sv. Cyrila a Metoděje, patronů slovanských, a pod záštitou vlády ČSR, byl pomník znovu odhalen.

Na Výhledech vyzpíval Baar svou lásku ke kraji a k vlasti do modlitby vytesané v pylonu:

Pane Bože!

Všechny struny v srdci mém již popraskaly, jedna jediná mi zbyla; miluješ-li mne, dej abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi. Z Výhledů od Baarova pomníku je pohled na chodské vesnice, s Domažlicemi v pozadí. Opět se dívá J. Š. Baar spokojeně do svého kraje.