Marie Zahradníková - Střípky zrcadla

Základním motivem knížky je, jak to v mnohých prvotinách bývá, hledání sama sebe.

Forma chronologicky seřazených kapitol (lépe řečeno povídek) zceluje střípky, které pak skládají zrcadlový odraz dívky Fáni v různých životních situacích: "...skláněla se těsně nad zrcadlem a natáčela hlavu tak, aby se odrážela z různých úhlů...

V Kramářské písni je to desetiletá holčička, toužící po roli v ochotnickém divadle a přitom smutně zjišťující, že je vždycky někdo před ní, starší, zkušenější a dravější. " A ... svět je tak složitej. Já to teď přece musím vědět po tom, co jsem zažila... Objevuje se motiv otce, kterého nezná, a i když je zvědavá, kdo jím je, nechce se jí ho poznat, aby nezažila velké zklamání.

V Popisu je Fáně dvacet pět let a žije s partnerem, který umocňuje komplex, jež má Fáňa ze svého vzhledu. Ozývá se i obsese z dětství: vdávání a družičky (proč asi). Fixace na otce je zde silnější, také proto, že muž, kterého tak nazývá, jí opět ubližuje, a to tím, že neplní daný slib včas.

V Grotesce je Fáňa v Německu a setkává se s dalším bývalým partnerem své matky, emigrantem Ivanem, který je sice stále bohémem, už sice poněkud omšelým, ale nikoliv "asociálním ztroskotancem�, jak se Fáňa obávala. "Kdo by nebyl zvědavý, když ví, že se to týká milostného života vlastní matky?...Do toho se snad radši nebudu pouštět...�, přiznává autorka fakt, že jí nejde o analýzu vztahu dcera/otec (ani by to v tomto rozsahu nebylo možné). A jaké to tedy bylo? "Bylo to zvláštní...hodně divný...docela jsme se opili...docela dost...

A konečně v Koláži, kde se dozvídá pravdu. Úleva? Mohlo to být horší...

Povídkami se táhne motto zklamání, která jí způsobili různí muži. Nejde však o zklamání milostná. Je to hledání chybějícího střípku své identity ve světě bez otce, kterého se napřed bojí poznat, ale později si uvědomí, že bez něho její zrcadlo nebude nikdy úplné.

Ale knížka nevyznívá bolestínsky, nepostrádá ani situační komiku (scéna na ulici, kdy si plete vysněného otce s někým jiným, nebo "ukecávání� úřednice matriky v závěru).

Zbývá jen dodat, že dialogy nepatří k silným stránkám autorky. Tolik vět uváděných zbytečným sloven "No, ...� !

Ale křest má Marie Zahradníková za sebou.

Úspěšný.

Mgr. M.Swinkels-Nováková

Knížku vydala

Literární akademie J. Škvoreckého v edici Prvotiny, svazek 14, v roce 2005.