Opravdu tomu nerozumím?

1-2 2006 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Když jsem si v neděli dopoledne četla páteční noviny, objevila jsem na jedné stránce, věnované událostem, týkajících se kauzy policistů, zasahujících do organizace CzechTeku, článek o tom, jak tato kauze dopadla. CT jako takový už myslím přestal média zajímat, ale jak skončí většina hostujících této proslavené akce, je stále ještě žhavým tématem. Udivilo mě, že ačkoli natočené důkazy o činnostech čtyř policistů existují a je na nich zcela zjevné, že zkopat a zmlátit dvacetiletého kluka by mělo být bráno jako trestné, viníci vyvázli nepotrestaní a kauza byla odložena. Hned další článek pod tím poukazoval na soudní řešení v udávání trestů deseti účastníkům CT. Velice paradoxní, že? Celý národ, který se podle novin oprávněně zlobí, viděl brutalitu policistů, ale nikdo už je nepotrestá, oproti tomu pár mladíků z CT je hned obviněno a u soudu jsou bez problému odsouzeni. Tyto nespravedlivé rozdíly nedovedu pochopit.

Jestli se snaží stát bránit policii, jež se takto chová k občanům, které má za povinnost chránit, pak nechci vědět, kam tento svět plný zbytečných nedorozumění a agresivity mezi státními pracovníky a obyčejnými lidmi spěje. Pocit, že policisté mají nutkání povyšovat se nad nás a myslí si, že se k nám mohou chovat jako k pytli brambor, protože mají větší pravomoci než my, mě stále nechce opustit. Policie má sloužit k ochraně obyvatel a ne k jejich likvidaci. Samozřejmě, starat se o pořádek je také jejich úkolem, ale nemyslím si, že by lidé na CT dělali něco, za co by museli být zmlácení až do krve. Nedávno jsem se bavila se svými rodiči o tom, jak v době, kdy u moci stáli komunisté, měla policie neomezenou moc. Dělala si, co chtěla a nikdo je za jejich svérázné činy netrestal. Je tomu tak i dnes? Možná právě to by mohlo být důvodem, pro který se začnou mladí lidé stěhovat za české hranice. Můžou mít totiž pocit, i přesto, že od pádu komunismu uběhlo již bezmála 16 let, že stále ještě žijeme v policejním státě.

Ještě více mi však vadí zaslepenost státních úředníků, kteří ovlivňují budoucnost jak policistů na CT, tak i účastníků. Domnívám se, že po těchto zkušenostech není již mnoho lidí, respektujících policii, která se tak stala aktuálním tématem mezi veřejností a jestli tento státní orgán někdy měl dobré jméno, pak je podle mého názoru na nejlepší cestě si ho zničit. Lidé si je začnou zpodobňovat v karikaturách jako špatně sestavené roboty, plnící rozkazy jejich životadárce. Již teď je podle mého názoru nesnadné si v řadách policistů najít autoritu, která by byla uznávaná a ne zesměšňovaná. Napadlo mě, jestli mají tito policisté rodiny. Pokud ano, tak jestli si někdy představovali, jak například jejich dítě leží a muži v uniformách ho kopají, kde můžou. Jak by se při této představě cítili?. Tak nějak podobně bylo asi rodičům mladých lidí na CzechTeku.

Daniela Tkadlečíková, 15 let

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012