100 let od založení České besedy v Sarajevu

Slavnostním otevřením, v pořadí již deváté výstavy ČEŠI V SARAJEVU, tentokrát pod názvem "U příležitosti 100. výročí od založení", spolek občanů českého původu "Česká beseda" ze Sarajeva dne 05. 11. 2005 oslavil toto významné výročí.

Výstavu zahájila nynější předsedkyně "České besedy" v Sarajevu, Jovanka Manzalović-Šalaka, přivítáním hostů a poté úvodní slovo pronesla iniciátorka a autorka všech dosavadních výstav Branka Hrzková. Seznámila nás se zdroji, ze kterých čerpala informace, a zároveň upozornila na skutečnost, že z bohaté činnosti spolku bylo nutno vybrat jen to nejreprezentativnější, tak, aby se vše vešlo na 30 panelů. Text na 30 vystavených panelech byl dvojjazyčný - v chorvatském či dřívějším srbochorvatském i v českém jazyce, doplněný mnoha fotografiemi, které jej vhodně dokreslovaly. Návštěvníky výstavou provázel i dvojjazyčný katalog.

Vystaveno bylo několik originálních dokumentů jako "Kronika" učitele L. Jaroše, "Seznam" knih čítající kolem 2800 svazků a několik původních knih z knihovny Československé obce, "Kniha zápisníků Školního výboru Československé obce v Sarajevě", z nichž autorka čerpala údaje, dopis krajana Havlíčka z r.1930 popisující prvopočátky sdružování českých krajanů v Sarajevu. Zajímavým exponátem byl i dar našeho velvyslance, pana J. Kuděly pro Českou besedu Sarajevo k letošní oslavě svátku Sv. Václava, který pro nás našel až v budapešťském archivu. Jedná se o pozvání na Svatováclavskou zábavu pořádanou českým spolkem v Sarajevu. Dalšími zdroji informací pro utvoření výstavy byly publikace Josefa Matuška "Češi v Chorvatsku" a "Přehled XVI" a dokumenty z Archivu Federace BaH.

Veliký zájem také vyvolalo vystavené malé loutkové divadlo darované Čsl. obci v r. 1933, které se zachovalo do dnešních dnů. V dnešní době není sice používané, ale připomnělo, že základy loutkového divadla zde vlastně položili právě Češi, kteří se svými 75 cm vysokými loutkami vyrobenými v Čechách a na vlastnoručně vyrobeném jevišti velkém 3,5x3,2 m začali hrát již v roce 1909. Loutková představení byla od té doby pravidelnou součástí krajanského kulturního života až do roku 1914 a časem úspěšně nahradila v činnosti "Besídku malých", která byla založena již v r. 1905 za účelem zavedení českého vyučování a existovala až do r. 1913. Později se loutková představení hrála jen občas při různých příležitostech.

Slavnostního otevření výstavy se kromě členů spolku zúčastnil i Velvyslanec ČR v Bosně a Hercegovině Jiří Kuděla s chotí, Velvyslanec SR v BaH Miroslav Mojžita s chotí, konzulka Vevyslanectví ČR v BaH Irena Götzová s manželem, poradkyně z Archivu Federace BaH Mina Kujović s manželem, zástupci kulturního sdružení Slovinců v Sarajevu "Cankar" prof. Hajrudin Zagora, prof. Ivo Čupić, redaktorka Vila Sutović a další hosté. Chyběli nám tentokrát zástupci jiných národnostních menšin, se kterými náš spolek má velmi dobrou spolupráci a navzájem se navštěvujeme u příležitosti významných oslav.

Hostů pozvaných na slavnostní otevření výstavy bylo daleko více, ale jak je bohužel už delší dobu zřejmé, orgány města Sarajeva ani orgány Federace BaH se příliš nezajímají o národnostní menšiny ani o jejich aktivity, i když se to týká takto významného výročí a tak významného přínosu české národnostní menšiny v rozvoji společnosti v celé BaH. Zákon o národnostních menšinách BaH sice přijala, ale jeho realizace v každodenním životě ještě není zažitá a tato situace zřejmě nějakou dobu potrvá. Naopak zájem projevila televizní stanice Federace BaH, která o výstavě informovala ve své kulturní rubrice i ve zprávách.

Po shlédnutí výstavy bylo v sousední místnosti připraveno malé pohoštění pro hosty výstavy, kde návštěvníci mohli prodiskutovat to, co je na výstavě zaujalo a pamětníci i zavzpomínat na staré dobré časy, dobu velké české krajanské aktivity v Sarajevu.

V dalších dnech naši výstavu svou návštěvou poctili, mimo jiné návštěvníky, i čeští příslušníci Evropské policie v BaH a jejich nadřízení z Policejního prezidia v Praze a také bývalý konzul našeho velvyslanectví v Sarajevu, pan Jan Šulc se svou kolegyní z MZV ČR, Václavou Soukupovou.

Výstava trvala do 19. 11. 2005 a měla velmi kladný ohlas, což mnozí vyjádřili i v návštěvní knize.

Na příprave a dotvoření výstavy s paní B. Hrzkovou spolupracovalo i několik dalšíh členů spolku.Výstava byla realizována za pomoci OKKV MZV ČR, Velvyslanectví ČR v BaH, Ministerstva kultury Kantonu Sarajevo, Městského úřadu Sarajevo-centrum a františkánského Kláštera sv. Antonína v Sarajevu, který nám, jako ostatně již mnohokrát, bezplatně poskytl svůj galerijní prostor.

Náš spolek má totiž, na rozdíl od jiných krajanských sdružení a spolků, dodnes velikou překážku v rozvoji své činnosti. To je skutečnost, že nemáme žádné vlastní prostory, kde bychom se mohli setkávat, tvořit náš časopis ( který přesto 4x do roka vydáváme), konat nutné schůze správního výboru a různých organizačních výborů, pořádat přednášky či projekce o ČR a české kultuře, oslavovat výročí a svátky, shromažďovat knihy, kazety, CD a jiné materiály o ČR, systematicky uchovávat archiválie, učit se české písně, jazyk atd. Vše toto se prozatím odvíjí buď v bytech jednotlivých aktivních členů nebo v pronajatých či zapůjčených prostorách a situace je již delší dobu neúnosná. Ačkoli se nám i přes naši snahu doposud nepodařilo zajistit alespoň minimální prostor k činnosti spolku, pevně věříme, že jej za pomoci shora uvedených institucí z ČR i BaH již brzy získáme, abychom v činnosti spolku mohli nadále úspěšně pokračovat a ještě lépe ji rozvinout. Rádi bychom se pak přiblížili k tomu, co pro zachování svého jazyka a kultury dělali naši krajané ve třicátých letech minulého století.

Trochu z historie dosídlování Čechu na území Sarajeva a jejich spolkové činnosti

Téměř ihned po nastolení vlády Rakousko-uherského císařství v Bosně a Hercegovině (v r. 1878) sem začali přicházet i Češi. Byli to hlavně státní úředníci, vzdělaní odborníci z různých oborů, hudebníci i řemeslníci, kteří všichni významným způsobem ovlivnili dění ve vzdělávání, na hospodářském, odborném, společenském a kuturním poli vývoje společnosti v BaH. Podle údajů z r. 1906 jich tehdy zde bylo kolem 6000. A jako všichni lidé na cizím území měli potřebu společensky a kulturně se sdružovat se svými krajany, aby si i zde zachovali svoji národnostní a jazykovou identitu.

Nejdříve to bývalo neformální setkávání českých "starých mládenců" u karet v hotelu Evropa. V r.1889 tu byla stolní společnost pod názvem "Perníková obec" neboli "Kroužek (českých) mládenců", který se postupně rozšiřoval o ženaté muže, jejich ženy a jiné dospělé členy českých rodin, a protože se postupně rozšiřovala i činnost, tak v r. 1900 změnili název na "Česká společnost". Roku 1896 byl založen "Český vzdělávací spolek" od r. 1898 jako "Český lidově vzdělávací spolek" a v r. 1899 se na veřejnosti objevila i "Česká beseda". Tyto dva posledně jmenované spolky se dne 05.11.1905, na základě schválení stanov spolku a povolení k činnosti od Zemské vlády, sdružily pod názvem "Česká beseda". V roce 1907 se "Český lidově vzdělávací spolek" opět odštěpil a pak sdružoval především dělnickou a řemeslnickou část českého obyvatelstva v Sarajevu. "Česká beseda" zůstala i nadále a oba tyto české spolky vyvíjely vlastní činnost, ale někdy působily i společně.

Po první světové válce, v letech 1919 - 20 Sarajevo opustilo několik tisíc Čechů, kteří se vrátili do osvobozené vlasti, a zůstalo jen 1000-1500. Tím spolkový a společenský život velice oslabil a ztratil svoje nejlepší spolkové pracovníky a materiálně nejsilnější jedince.

"Česká beseda" pod tímto názvem fungovala až do roku 1928, kdy byla přejmenována na "Československou obec".

V té době byla za účelem učení českého jazyka založena "Československá doplňovací škola" (1924-25) pro děti i středoškoláky, do které byli zásluhou dobré spolupráce s československým konzulátem v Sarajevu (konzulové: Stanislav Velhartický, p. Nechutný a p. Tichý) postupně posíláni učitelé z Čech (Bohumil Chlebovský, Ludvík Jaroš, Vojtěch Režný). Tito učitelé mezi krajany byli velice oblíbení a ctěni, protože měli nejen velikou zásluhu o nový rozvoj krajanských aktivit, ale i o zachování písemných památek o nich pro historii. Byly pořádány i večerní kursy českého jazyka pro dospělé, děti ze Sarajeva jezdily na prázdninové pobyty do Československa, velice rozvinutá byla spolupráce v kulturní oblasti, vytvořila se velká knihovna českých knih, pořádaly se mnohé zábavy, oslavy, divadelní představení, plesy, Čsl.obec také aktivně spolupracovala se sarajevským Sokolem.

"Československá obec" byla aktivní až do roku 1941, kdy její činnost byla násilně přerušena druhou světovou válkou, která dorazila i do sarajevské oblasti, a odvedením posledního českého učitele do koncentračního tábora, ze kterého se již nevrátil.

Po druhé světové válce situace ve společnosti nebyla příliš nakloněna sdružování národnostních menšin. Spolek pak sice opět fungoval v 50. a 60. letech minulého století, kdy pořádal hlavně různé zábavy. Dochované fotografie a snad i některé listiny z této doby, které se zatím nacházejí jen v rodinách krajanů, se již nevešly do uvedené výstavy. Možná, že je uvidíme za rok, kdy budeme oslavovat 10 let od obnovení činnosti spolku pod názvem "Česká beseda ".

Poznámka autorky článku

Jak velice chápu potřebu sdružování s krajany! I já jsem po provdání do Bosny po celou dobu svého života ve zdejší společnosti, v době od r.1976 až do r.1992, kdy krajanská aktivita v Sarajevu již žádná nebyla, tuto potřebu velice pociťovala. Tehdy se vše zúžilo jen na sporadická setkávání několika sem provdaných Češek, abychom si alespoň občas mohly popovídat v mateřštině a necítily se tak odcizeně. Jedna nadšená "sarajevská nevěsta", Ljuba Ristić, nás navzájem seznamovala, ale nikdy jsme se nesešly ve větším množství. Naštěstí ta doba je pryč a od roku 1996 je Česká beseda opět činná. Jen to české povídání mi v ní teď chybí! I ti, kteří češtinu alespoň částečně umějí, se ji ostýchají používat a většina už ji aktivně nezná. A s tím je nutné něco dělat! Prozatím alespoň v našem časopise na pokračování vychází kniha Češki jezik od Dobroslava Berga, podle které se ti, kdo chtějí, mohou sami učit česky. Jednu dobu jsme také secvičovali zpívání několika českých písní ku příležitosti oslavy státního svátku, což pak, hlavně kvůli nedostaku vlastních prostor, bohužel přestalo. Ale protože víme, že "CO ČECH TO MUZIKANT" měli bychom toho využít. I tak se zábavným způsobem lze učit jazyk.