Zapomenutí Češi v Mnichově

Výstava "Umělci, krejčí, diplomaté" byla zahájena v lednu 2006

Mnichov 19. století a Češi - to je pojem, pod kterým si donedávna jen málokdo uměl něco představit.

A přitom jich nebylo málo, našich tehdejších krajanů, kteří v bavorské metropoli předminulého století žili a zanechali své stopy, ať už to byli studenti umění, kteří zde - zlákáni věhlasem zdejší umělecké akademie a její krajinářské školy - absolvovali pár studijních let. Rozšířené tvrzení, že tu studovali především bavorské pivo, odpovídá pravdě jen zčásti, nejeden z nich tu totiž vytvořil stěžejní dílo své tvorby. Zdaleka obtížnější, než vyčíslit všechna jejich jména, by v tomto případě bylo najít jméno českého malíře, který svůj studijní pobyt v Mnichově koncem 19. století neabsolvoval.

Většina z českých "pánů umělců" žila v podnájmech v okolí akademie a četní z nich si na živobytí přivydělávali kresbami pro časopisy Fliegende Blätter, Moderne Kunst nebo Simplicissimus. Několik let se organizovali ve vlastním spolku, pro který se po delších diskuzích prosadil název Škréta proti Mánesovi, mimochodem jednomu z prvních českých studentů mnichovské malířské školy. K nejaktivnějším škrétovcům patřil pozdější mistr secese, Alfons Mucha, který spolku předsedal dva roky, než se roku 1887 odebral k dalšímu studiu do Paříže. Vedle svého předsednictví stačil řídit vydávání spolkového humorně-satirického časopisu Paleta, studentského týdeníku v nákladu jediného výtisku, jehož zachovalé fragmenty jsou vzácným uměleckým dokumentem spolku a jeho mnichovské atmosféry.

Nebo prostí lidé českých měst a vesnic, kteří následkem šířící se industrializace přišli o živobytí. Četní dělníci a řemeslníci, někdy i celé rodiny, opouštěli Rakousko-uherskou monarchii a stěhovali se v naději lepší existence do zemí západní Evropy. Do Mnichova přišli především krejčí, zprostředkovaní bavorskými pracovními agenty a činní pro místní konfekční závody, následovaní ševci, truhláři a zámečníky.

Podobně jako ve většině německých měst vznikla i v Mnichově malá česká kolonie, jejíž členové, většina z nich vybavena jen nevalnými školními znalostmi němčiny, hledala oporu v kruzích svých krajanů. 19. století bylo dobou rozkvětu spolků, a tak k pár tisícům těch mnichovských brzy přibyla i řada českých. Předním cílem většiny z nich bylo společnými podniky pěstovat český jazyk, kulturu, sociální kontakty a vzdělávání členstva.

Po neúspěšných pokusech 60. let, kdy krajanské snahy o registraci zkrachovaly na nedůvěře mnichovského policejního aparátu, to byla česká beseda Slovan, která se roku 1875 stala prvním úředně uznaným spolkem mnichovských Čechů. Ta se po několika letech čistě společenského života, sestávajícího z divadelních, hudebních a vzdělávacích večerů, společenských her, tanečních zábav, rodinných výletů do letních restaurací v okolí města a vlasteneckých přednášek, nechala motivovat heslem šířícím se Evropou "ve zdravém těle zdravý duch" a ze spolku Slovan se po táhlém zápase s německou byrokracií roku 1892 stala sokolská jednota Slovan. Je nasnadě, že jako taková neměla - v nedávno sjednocené Německé říši - vždy na růžích ustláno.

Během následujících let vznikla v Mnichově řada dalších českých spolků, některé z nich se vzápětí rozpadly nebo byly zakázány, jiné přetrvaly desetiletí a přestály doby politických i hospodářských krizí, neustálou fluktuaci členstva, vnitřní konflikty, které se řešily o poznání hůře než se zvládaly ty vnější, a přinejmenším jednu světovou válku. Jako kupříkladu vzájemně se podporující spolek Praha, který v Mnichově vytrval více než pětačtyřicet let a roku 1935 se rozpadl pro neschopnost většiny členstva platit členské příspěvky, či dělnický vzdělávací spolek Pokrok. Jeho členům se po 2. světové válce podařilo z rozvalin zachránit zbytky jejich loutkového divadla, které mohou návštěvníci dodnes obdivovat v Mnichovském městském muzeu.

Ale sokolská jednota Slovan, jejíž 130. výročí založení si Češi v Mnichově letos připomněli, zůstala přes šedesát let své existence nejvlivnějším krajanským spolkem v Mnichově a jednou z nejdůležitějších sokolských jednot v předválečném Německu.

Naše výstava "Künstler, Schneider, Diplomaten" (Umělci, krejčí, diplomaté), která bude v Mnichově zahájena 26. ledna 2006, se nezabývá osudy jednotlivců. Ukazuje osud zapomenuté generace našich krajanů, která si před sto lety vybrala k životu a práci stejné město jako my, osud, který byl o poznání těžší, než je ten náš.

Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodli, připravovanou výstavou nejen seznámit mnichovskou veřejnost s výsledky našich historických rešerší, ale i vyjádřit této zapomenuté generaci svoji úctu.