Jan Halaška

Narozen 15. března 1956 v Praze. Pro lidi žijící v této zemi a možná i pro Jana Halašku symbolické datum.

Toho dnes zralého muže žijícího od roku 1978 ve Spojených státech amerických jsem poznala jako žáka 1. ročníku Akademického gymnázia v Praze v roce 1971. Student Halaška nebyl k přehlédnutí nejen proto, že byl nejvyšší ve třídě, ale byl i pěkný rošťák. Jeho maminka neskonale laskavá trpělivě, ale pevnou rukou provázela syna nelehkou dobou dospívání. Rodina, ve které se Honza narodil, má svoje kořeny na Českomoravské vysočině v Dobré vodě, blízko Telče. Tam trávil malý Honzík krásné chvíle svého dětství. Vysočina zůstala jeho láskou dodnes. Už jako student projevoval rysy pevného charakteru, který má řada lidí pocházejících z tohoto koutu České republiky. Dlouhá staletí byl řídce obydlen, i proto se jeho obyvatelé od dětství naučili spoléhat sami na sebe. Honzův otec Milan Halaška byl akademický malíř, žák pozoruhodného malíře Otakara Nejedlého. V roce 1968 odešel do Švédska, kde se uplatnil jako tvůrce art protisů, což jsou textilní obrazy tvořené zvláštní technikou příbuznou tapiserii. Honzův nevlastní bratr, pokračuje v otcově díle.

Po maturitě začal Jan studovat na Vysoké škole ekonomické, ale v normalizačním režimu nastoleném v okupované ČSR nechtěl zůstat. Deset let poté, co zemi opustil jeho otec, dostal výjezdní doložku. Odjel rozhodnut se nevrátit. Svobodomyslný duch, který se u něho projevoval už na gymnáziu, těžce snášel houstnoucí normalizační atmosféru. Maminka souhlasila s odchodem, přestože hrozilo, že svého jediného syna už nikdy neuvidí. Jistě to nebylo ani pro jednoho z nich lehké rozhodnut. Po návštěvě otce dva měsíce cestoval po Evropě. Protože ze Švédska nemohl žádat o vízum do USA, odešel do utečeneckého tábora v Rakousku. Po čtyřech měsících dostal povolení americké ambasády k vycestování za oceán. V New Yorku se přihlásil ke studiu na State university of N. Y. obor dokumentární film, který úspěšně absolvoval. V roce 1984 dostal americký pas, který mu otevřel cestu do celého světa. V New Yorku se osobně setkal s výjimečným tvůrcem dokumentárních filmů, fotografem českého původu A. Hackenschmiedem, který žil v USA od roku 1939.

Kromě něho se staly jeho vzory K. Ludvík, J. Lucas, V. Chochola. Začal se cele věnovat fotografii. Jeho práce je zároveň jeho koníčkem. Na svých výpravách za fotografií procestoval takřka celou planetu . Příkladem osobitého vnímání míst je lakonická definice města Kalkaty: "Je to zároveň peklo i nesmírně fotogenické město?" Hlavním námětem jsou nejen místa, ale i lidé: mladí, staří, krásní i oškliví, v radosti i smutku. Fotografie najdeme na výstavách, v denících, časopisech. Po roce 1989 nabídl s naprostou samozřejmostí zcela zdarma svůj rozsáhlý archiv ČTK.

On a jeho dvě děti mají české občanství a pravidelně a rádi jezdí do České republiky. A to nejen do Prahy, ale i na milovanou Vysočinu.

Loňský podzim měl Jan Halaška úspěšnou výstavu svých fotografií z Kuby. Chystá česko-anglickou knihu, díky které se bude moci s jeho dílem seznámit i širší česká veřejnost.

Ráda jsem se po letech setkala s naším žákem, který si uchoval vřelé srdce, čistý charakter, břitký jazyk a ironický nadhled svých studentských let. Nejen maminka, ale i my, jeho kantoři, se těšíme z práce a úspěchů našeho bývalého žáka a z jeho návratů do vlasti máme upřímnou radost.