Návštěva v ateliéru Jana Brabence

Návštěva v ateliéru Jana Brabence byla milou malou předvánoční akcí, kterou podniklo několik členů (nebo spíše členek) MČK.

V Ateliéru Jan se sedělo, povídalo a dobré vínko popíjelo velmi příjemně, zvláště když nám k tomu Jan Brabenec vyprávěl o tom, jak jeho kožené obrazy a jiné skvosty vznikají, nebo když došlo na jeho libůstku, zajímavé detaily ze společné historie Čechů a Rakušanů. Hostitel pak předal slovo rovněž pozvanému Pavlu Vránovi, s nímž na přeskáčku předčítal z Vránovy nové knížky, plné pěkně zemitých veršů o lásce, nevrlosti, touhách i nerudnosti mužů přes padesát. Veselý závěr návštěvy ateliéru stvrdilo i pár tónů harmonia a koled. Jana Brabence vám může přiblížit i následující článeček.

Ateliér s vůní kůže

Jen málokdo má to štěstí vystoupat po příkrých schodech jednoho ze starých domů na Uhelném trhu, kde vítá své přátele a samozřejmě také tvoří Jan Brabenec. Jeho ateliér v podkroví nevoní barvami, ale kůží ? a také se tu vznáší jakési duchovno. A i to jaksi "voní". Alespoň se mi to tak zdá, když prohlížím nezvyklé obrazy, reliéfy či plastiky z kůže a Jan Brabenec je komentuje. Tento ne úplně běžný materiál si vybral už dávno. V jeho zpracování je opravdu mistrem a také o něm právě píše knihu Co kůže může (napřesrok vydá Grada). Dříve, než se roku 1978 podílel na projektu Husova domu v Kostnici. A dávno předtím, než v roce 1980 odešel i s manželkou do Rakouska. Původně si myslel, že půjdou dál a Vídeň pro ně bude jen jakousi přestupní stanicí. Nebyla, zakotvili, a snad pro tu historickou blízkost a tisíce společných maličkostí si "Východní zemi" neboli Österreich zamilovali. Vtipně to Jan Brabenec zaznamenal ve své nedávno vydané knížce Cesta na východ. "Rozhodli jsme se, že odejdeme na západ došli jsme na východ. Prchali jsme před srpem a kladivem a usadili se v zemi, kde je srp a kladivo součástí státního znaku. Odcházeli jsme ze socialistické normalizace a přišli do krajiny, kde je socialismus normální?" Dnes tvoří Jan Brabenec ve Vídni, kde má ateliér na Spittelberggasse, i v Praze. Jeho žena, také výtvarnice, prý tvrdí, že hezčí věci se mu daří dělat v Praze. Kromě kůží vonících obrazů a jiných dekorativních prvků k zavěšení na zeď (třeba kožených hodin), tu trůní nádherné dřevěné židle, jejichž kožené sedáky i opěradla jsou pravými uměleckými skvosty. Prohlížím také náramky a náhrdelníky vynalézavých tvarů, kožené spony, opasky, taštičky a diáře s koženými deskami. Nejvíc mne ale zaujme cyklus středně velkých obrazů, na nichž poznávám některé biblické výjevy, pravda, trochu umělecky přetvořené - nezakrývají erotický podtón. Podle výtvarníkových slov již však mnoho návštěvníků po diskuzi s autorem usoudilo, že v té bibli snad mohou být i docela zajímavé věci, a že se na to tedy budou muset podívat.

Kromě kůže se Jan Brabenec v posledních letech věnuje s oblibou také studiu historie, především habsburské dynastie a jejího vztahu k Čechám, a ke psaní. A krásně o tom vypráví. Jeho neklidný tvůrčí duch jej často přivádí i k organizování nejrůznějších česko-rakouských kulturních projektů (o Mozartovi v Praze). Přátelé i zákazníci Jana Brabence, kteří prošli vídeňským nebo pražským ateliérem, jsou obohaceni nejen o zakoupenou koženou krásu, ale i jinak. A tak už chápu, co se tu vznáší ve vzduchu. Radost z tvorby, úcta k dějinám, a člověčina.

Obrazy a další kožené výrobky J. B. pro veřejnost vystavuje a prodává nedaleká Galerie Ostrov v Michalské ulici, kterou spravuje milá dáma z rodiny Rabasů, potomků slavného malíře Václava Rabase.