N-S 82 Březinka - aneb Jak se kanón dostal zpět na své původní místo

Jsou jako betonová stigmata v krajině, jako jizvy v duši z prohry bez boje. Dodnes se o jejich význam v boji o československé území nebo o pocit českého poraženectví vedou vášnivé spory. Pevnosti a pevnůstky podél hraniční linie i ve vnitrozemí stále lákají fandy vojenské historie i náhodné turisty. Jeden z dobře udržovaných a často navštěvovaných vojenských objektů můžete při troše pozornosti vidět cestou k polské hranici u východočeského města Náchod

Necelý kilometr od Náchoda se nachází pěchotní srub N-S 82 Březinka. Patří do československé linie pohraničního opevnění z dob první republiky. Systém opevnění se stavěl v letech 1935–1938 a jako vzor mu posloužila francouzská Maginotova linie, kterou ale naše opevnění v mnohém předčilo. Dalo by se říci, že ji předčilo ve všem, až na to, že v té naší se nebojovalo, i když ani u Francouzů to nebylo s bojem moc slavné! Těžké opevnění na naší hranici s Německem a podle plánů i s Maďarskem a na několika místech i s Polskem (Rakousko neuvádím záměrně, protože ho nacistické Německo na jaře 1938 obsadilo), bylo koncipováno jako prostředek k pozdržení nepřítele – ne k jeho zastavení – jak si mnoho lidí myslí. Mělo pomoci získat čas, aby mohla mobilizovat francouzská armáda a zaútočit na Německo z druhé strany. Stavělo se i proto, aby na lehké opevnění, o němž se zmíním později, nebyl útok tak silný. Nepřítel, jenž by teoreticky zaútočil na naši hranici, by musel projít přehradovou palbou těžkých objektů (těžké kulomety vz. 35, ráže 7,92 cm a protitankové kanóny ráže 4,7 cm), dělostřeleckou palbou 10cm houfnic, minometnou palbou 12cm minometů z dělostřeleckých tvrzí. Zbytek nepřátel, který by se skrze tuto zdrcující palbu dostal, by musel ještě projít přehradovou palbou lehkých objektů (těžké – vz. 35 – a lehké – vz. 26 – kulomety ráže 7,92), a pokud by se přeci jen někdo dostal dále, narazil by mezi objekty lehkého opevnění na střelecké zákopy a za linií na dělostřelecké okopy pro polní dělostřelce. Právě zde by čekaly pěší jednotky spolu s tanky, aby, až utichne palba, vyrazily a vyhnaly nebo zajaly přeživší raněné a vyčerpané vojáky nepřítele! Bohužel to je jen optimistická vize účelu našeho opevnění, jež mělo ve skutečnosti zadržet první vlny útoků nepřítele tak, aby se mohlo civilní obyvatelstvo stáhnout, zatímco naše armáda by se přesunula na tzv. příčky (linie lehkého opevnění vedoucí z jihu na sever). Plánovány byly tři: Vltavská od Liberce k Českým Budějovicím, Moravská od Králík ke Znojmu a Beskydská od Opavy k Břeclavi.

Pohraničí lemuje těžké opevnění, jež se skládá z izolovaných pěchotních srubů a dělostřeleckých tvrzí. Samostatné objekty jsou jednotlivé betonové bunkry s výzbrojí kulometnou a protitankovou (protitankový 4,7 cm kanón), sklady munice, ubikacemi důstojníků a žebříky do kulometných zvonů (na střeše objektů, viz foto) v horním patře (na úrovni okolního terénu) a zázemím v dolním patře (ubikace mužstva, agregát na výrobu elektrické energie, umývárny, WC, studna a filtrovna). Vojáci neměli vést z bunkrů čelní palbu, ale do stran, tzv palbu přehradovou, a tím byl objekt opevnění ze strany nepřítele skoro neviditelný. Mezi objekty vedla překážka z několika řad ostnatých drátů a dvou řad protitankových překážek nebo protitankového příkopu. Dělostřelecké tvrze, např. nedaleký Dobrošov, který je také přístupný veřejnosti, se skládají z několika pod zemí propojených bunkrů: většinou je to dělostřelecký srub (se třemi 10cm houfnicemi), minometná věž (což není věž jako taková, ale pancéřová kopule otáčející se na pancéřovém kruhu na stropě betonového podzemního srubu, v níž jsou dva 12cm minomety), dělostřelecká věž (pancéřová kopule vysunující se 5–15cm nad povrch okolního terénu a betonového stropu, ve které jsou dvě 10cm houfnice), pěchotní sruby (stejné jako izolované sruby, až na to že jsou propojeny s podzemím tvrze) a na konec vchodový objekt (bunkr 200 m za linií, kudy se do tvrze vchází a kde je překladiště pro automobily, tento bunkr má slabší výzbroj). Překážky všude okolo tvrze celý prostor propojují v jeden celek.

Lehké opevnění je jakási imitace těžkého. Bunkry vypadají v hrubých rysech podobně, jsou samozřejmě menší a nejsou dvoupatrové. Jsou vyzbrojeny kulomety a nemají zvony. Tvoří vlastně opěrné body pro okolní zákopy a stejně jako u těžkého opevnění mají objekty mezi sebou překážky.

N-S 82 Březinka je v České republice i na Slovensku ojedinělá, protože ji klub vojenské historie dokázal rekonstruovat do přesné podoby, jak vypadala v roce 1938. Uvnitř spatříte funkční vybavení, jako například agregát, pumpu u studny, filtrovnu (díky níž byl v každém bunkru přetlak, aby dovnitř nemohly proniknout netěsnostmi v materiálu jedovaté plyny, objekt tak byl chráněn a vojáci nemuseli uvnitř nosit plynové masky), zemní telegraf, dobové a na opevnění neobvyklé splachovací záchody, umývárnu, a nakonec i některé zbraně. Nejzajímavější je funkční protitankový kanón mířící na náchodskou kotlinu. Jeho osud je neméně zajímavý: vyrobila jej plzeňská Škodovka a osazen byl na Březince v roce 1938. Když byla uzavřena Mnichovská dohoda museli českoslovenští vojáci objekt a s ním i kanón opustit. Němci, kteří sem přišli až po vytvoření protektorátu, kanón odvezli na německé opevnění, tzv. Atlantický val do Norska. Tam zbraň sloužila i po válce jako součást armádní výzbroje až do 80. let minulého století, protože stejně jako každá československá zbraň té doby měl "jedinou chybu" – byl nejlepší na světě! Členové náchodského klubu milovníků vojenské historie pochopitelně toužili získat pro Březinku všechny součásti původního vybavení a věděli, že v Norsku kanón tohoto typu mají. Podařilo se jim vyjednat jeho výměnu za stará komunistická auta, a jaké bylo jejich překvapení: nevěřili vlastním očím, že se jim podařilo osadit do Březinky původní historický kanón! A tak se N-S 82 dostal zpátky tam, kam patří.

Československé opevnění je celosvětovým fortifikačním unikátem – nikdo neměl lepší! A prvorepublikové Československo si takovou stavbu mohlo dovolit jen proto, že bylo jednou z nejbohatších a nejvyspělejších zemí na světě!