Hovory bez hranic...

9 2005 Ostatní česky
obálka čísla

Na stránkách Českého dialogu již léta můžeme sledovat Hovory bez hranic, povídání o lidech u nás doma i o lidech, kteří jsou doma jinde ve světě, ale kořeny mají zde.

Poslouchám Radiožurnál. Je to můj každodenní průvodce a zaujala mne reportáž O českých dnech v Nebrasce (viz článek na str. 41 v čísle ČD 7-8 t. r.- pozn.red.). Je vidět, že Češi se umí bavit, dokáží dát o sobě vědět, ať je to u nás na Okoři, Křivoklátě, ve Strážnici, na Pernštejnských slavnostech, stejně jako v daleké Nebrasce.

V reportáži se říkalo, že řada mladých již neumí česky, ale soutěží ve znalostech o reálie České republiky,volba miss probíhá v krojích, soutěží se i v pojídání koláčů. Mám tyhle reportáže rád stejně jako články o krajanech nebo od krajanů v ČD.

Protože jsem malíř, zajímá mne celý život kulturní dění. U nás se od roku 1989 hodně změnilo. Rychlá privatizace, vlivy západní kultury, daleko širší spektrum kultury a vyžití, ale, je tu přece jenom jedno ale...

Dříve jsme měli celou řadu amatérských souborů, byla možnost zkoušet, vystupovat, vystavovat. Pro tyto účely byly vystaveny kulturní domy a činnost v nich byla dotována. V současné době se musí na provozování takové činnosti vydělat. Řada lidí však nemá dostatek finančních prostředků, řada podnikatelů a provozovatelů využila stávajících budov k rychlejšímu zbohatnutí. Z prostor pro balet je dnes herna, z dalších sázkové kanceláře, z výstavních prostor trh levného zboží, jinde se dům přebudoval na autosalon, někde se o dům léta soudí správcové konkurzní podstaty a čeká se, kdy objekt spadne.

U nás v Kladně asi takhle dopadne jediná galerie postavená za socialismu.

Byl jsem požádán, abych v Domě kultury v Kladně vytvořil monumentální nástěnnou malbu. Po patnáctiletém vedení domu nájemcem se ze zařízení zvolna stávala budova vhodná k pronajmutí komukoliv, hlavně, že se do ní nemuselo investovat. A teď přišel malý zázrak: našli se lidé, kteří v Domě kultury chtějí provozovat opravdu kulturu. Přes léto se objekt po 15 letech vymaloval, opravuje a renovuje se sociální zařízení a vnitřní vybavení. Nové vedení Domu kultury má zájem na tom, aby sem lidé rádi přicházeli, aby se jim zde líbilo.

Přeji pánům Muláčkovi a Tomáškovi, aby je neopustil elán, se kterým do projektu vstoupili, aby se jim podařilo sehnat dost financí od sponzorů.

V Domě kultury zůstal totiž snad jediný veliký sál pro téměř osmdesátitisícové město. (Z těch ostatních bývalých je v Kladně luxusní areál České spořitelny, prodejna nábytku a Jednoty. Jinak už zbývají pouze sportovní haly, ale ty se příliš na plesy, zábavy a kulturní pořady nehodí.

Tak až se vydáte do Kladna, snad vás mile překvapí zmrtvýchvstání Domu kultury na Kladně - Sítná. Doporučuji také návštěvu pěší zóny, zámku, medvědária, naučné stezky pro ekologickou výchovu a další, protože to všechno patří ke kultuře člověka, města i národa.

Přikládám fotografii o tom, jak začínám malovat. Je to velice pěkná práce, podobně jsem v roce 1993 maloval i na pěší zóně v norském Oslo.

Přemek Povondra

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012