Fotografie Pavla Štichy

V sobotu 10. září 2005 se slavnostní vernisáží otevřela výstava fotografií Pavla Štichy v Jindřichově Hradci, na jezuitské koleji v Kostelní ulici 20. Výstavu pořádá Národní muzeum fotografie. Pavel Šticha, žijící v Německu, získal uznání především jako fotožurnalista. Vytvořil několik fotografických souborů, publikovaných na výstavách a knižně. V Národním muzeu fotografie se představí soubory fotografií Kaktusy Saguaro a Momentky... Obě kolekce jsou charakteristické lehkým a humorným pohledem autora na svět a jeho absurdní stránky, které P. Šticha nachází v nahodilých situacích i ve výtvorech přírody, obdivuhodně podobných našemu lidskému světu.

Momentky

"S obličejem se člověk už narodí, ale smát se musí naučit sám" s oblibou říká Pavel Šticha.

?Jsou to pokojné světy, pro něž zvedá Pavel Šticha k oku svůj fotoaparát. Procházejí se zde mladé i staré páry, tu pobíhá dítě, tam se zase objeví zvíře. Potkáváme zde skupiny a skupinky, výletníky, a nejrůznější "chodce", od velkoměstských kovbojů až po plážové kočky. Většinou jsou to obyčejní lidé, prostě jen zachyceni ve svém volném čase...

... Nebude vám to patrné z žádného fotografova motivu, ale Pavel Šticha strávil několik desetiletí na cestách, kdy za sebou zanechal tisíce kilometrů a prošlapal nejedny polobotky, než jeho pracovní nasazení přineslo své ovoce. V útržcích jeho života se rozplývají místa a čas? Vybráno z úvodního textu Sebastiana Schwarzenbergera, historika umění v publikaci "Momentmal..."

Kaktusy Saguaro

Největší kaktusy na světě - Saguaro, se vyskytují pouze na Sonorské poušti, rozkládající se od Kalifornie přes Arizonu do Mexika. Kaktus dosahuje plné výšky (15 - 18 m) až po dvou stech letech růstu, v třiceti letech života se objevují první květy. Saguaro může mít mnoho různých výhonků, ale tyto "mutace" vznikají až po 75 letech. Rozvětvení dává kaktusům jejich individuální vzhled a někdy je mění v bytosti, podobné lidem.

Fotograf, který se vydal na svízelnou cestu pouští, byl fascinován a poblouzněn právě touto "lidskou stránkou" kaktusů. Snažil se dojít co nejblíže, získat kontakt s rostlinami. V jeho fotografiích nehybných rostlin je to většinou úhel pohledu nebo způsob zobrazení, které jim dodává velkolepost, ale z fotografií se šíří také nezamýšlený humor nebo tragika, založené na podobě s lidskými postavami. Vidíme objetí, podané ruce, oči, ústa, přátelská gesta. Pavel Šticha nikdy neznevažuje hrdého krále pouště, jeho důstojnost je nedotčena, i když třeba kaktus připomíná králíka s dlouhýma ušima. ?Kaktusové "sochy" nejsou rychle vytvořené, mrtvé objekty, ale živoucí bytosti, trýzněné horkem, zimou, suchem a nebezpečnými setkáními se zvířaty - jsou téměř prehistorickými bytostmi, předurčenými k tomu, aby přečkaly naše krátké lidské životy.