Spanilá jízda historických vozů Prahou

Vojenské historické vozy, účastníci přehlídky na Letenské pláni, se blýskly spanilou jízdou Prahou. Téměř 40 starých amerických džípů projíždělo v neděli odpoledne 8. května Prahou. Do ulic hlavního města totiž v rámci oslav Dne vítězství na spanilou jízdu vyrazili veteráni druhé světové války a nadšení sběratelé historických kolových vozidel. Kromě členů českých klubů tvořili posádky automobilů také vojenští nadšenci ze Švýcarska, Itálie či Belgie.
Přehlídková kolona aut zamířila z Letenské pláně přes Mánesův most až na Staroměstské náměstí, kde se vozidla stala atrakcí pro zahraniční i české turisty. V okamžiku, kdy v historickém centru metropole zastavila, nebylo kolem nich k hnutí. Zatímco ženy a děti se chtěly s řidiči dobově oblečenými ve vojenském hlavně fotografovat, muži se spíše zajímali především o samotné vozy a o to, jak k nim jejich majitelé přišli. Někteří se mohli pochlubit i tím, že s nimi byli v rozmezí deseti let již dvakrát v Normandii na jubilejních slavnostech vylodění spojenců (1994 a 2004).
Na Staroměstském náměstí se udála pro nás velmi zajímavá příhoda. K jednomu džípu přistoupil anglicky mluvící starý pán, na jehož tmavomodrém saku se skvěla řada válečných vyznamenání. Díky jazykové kapacitě posádky došlo k živému rozhovoru, z něhož vyjímám:
„Jsem Brit a za války jsem bojoval jako námořník na torpédovém člunu. Posádku tvořilo 37 mužů. Někdy v roce 1943 jsme hlídkovali v Severním moři mezi Anglií a Norskem, v rámci flotily jsme napadali německé konvoje. V jednom tvrdém střetnutí se nám podařilo potopit německou loď, vzápětí jsme však byli zasaženi a potopeni německým torpédem. Posádka v záchranných vestách se ocitla v ledové vodě. Po půlhodině jsme byli Němci vyloveni, ale pouze 11 nás bylo na živu, většinou se silnými omrzlinami. Německý lodní lékař nás ošetřil a po několika dnech jsme byli dopraveni do jednoho severoněmeckého přístavu jako váleční zajatci. Asi po měsíci jsme byli ve sběrném táboře zařazeni do transportu a přepraveni do zajateckého tábora v Horním Slezsku, tehdy německém. Po delší době byla vybrána malá skupina zajatců a převezena do Sudet, a německého městečka Hanušovice, no dnes už vím, že to bylo na severní Moravě, a tam jsme pracovali jako nádeníci na pile (16 km severně od Šumperka).
Čas běžel a na jaře 1945 jsme mohli doufat v konec války. V dubnu jsme už věděli, že se blíží Rusové a na vysvobození jsme nechtěli čekat. Naše malá britská skupinka se rozhodla pro útěk na západ. První cíl byla Praha. V noci jsme šli pěšky, za dne přespávali a sháněli jídlo. Češi byli vstřícní a pomáhali nám přežít. Začátkem května se nám podařilo dojít až do Prahy. Část kamarádů se vydala dál, když se dověděli, že v Plzni jsou Američané. Já jsem se rozhodl tady v tom krásném městě zůstat a odpočívat, obzvlášť když jsem získal možnost přespávat u jedné rodiny na Národní třídě.
Ale touha po domově byla silnější. Po několika týdnech jsem se rozloučil a svezl náhodným autem do Plzně, kde jsem u Američanů sháněl možnost další dopravy na západ a do Británie. Prahu jsem si však zamiloval. Když bylo před 11 lety 50. výročí vylodění (1994), rozhodl jsem se navštívit Plzeň a Prahu. V Plzni jsem se seznámil s českou posádkou jednoho džípu, a tak jsem s nimi absolvoval ty parády v Plzni a mám jejich džíp vyfotografovaný.“
Naše posádka si foto se zájmem prohlédla a poznala, že tento džíp a jeho posádka jsou naši dobří známí a nalézají se v konvoji spanilé jízdy! A tak náš starý pán se mohl s nimi po 11 letech opět setkat. A my měli důvod k tomu, abychom tuto nevšední historii za takových okolností zachytili.
Účastník spanilé jízdyVladimír Kašák
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad