Sokol - Překvapivý objev v Budyšíně

Jak jsme se zmínili v loňském 9. čísle Českého dialogu, patřil mezi nejstarší jednoty v císařském Německu Sokol v Drážďanech, založený v roce 1889. Náležel mezi nejaktivnější z osmi tehdy střídavě existujících jednot v Německu, s doloženou účastí na všesokolských sletech v Praze od druhého (1891) do desátého (1938). Po Hitlerově uchopení moci v roce 1933 se ovšem v Německu zásadně změnila politická situace a sokolským spolkům v zemi nezbývalo než ukončit, dobrovolně či z úředního příkazu, svou činnost, nejpozději v roce 1938. Po těchto jednotách další stopy mizí.

Příjemným překvapením byl proto obsah článku v čísle 9 časopisu Sokol ze září 2003. V archivu Lužickosrbského ústavu v Budyšíně (Bautzen) nalezl nedávno redaktor časopisu Sokolské listy Miktawš Krawe mezi materiály o lužickosrbském Sokole zajímavou, česky psanou položku: „Kroniku sokolské jednoty Fügner v Drážďanech“!

Archiválie byla zařazena v pozůstalosti dřívější Matice Lužicko-srbské. První otázkou po její identifikaci a prostudování ovšem bylo, jak se kronika do Srbské Lužice dostala. Pravděpodobné je, že se český spolek po nuceném ukončení činnosti pokusil kroniku před nacisty zachránit a odevzdal ji do rukou lužickosrbských přátel.

Kniha obsahuje na 97 stránkách zápisy o historii sokolstva v Drážďanech. První díl kroniky byl sepsán v roce 1929 při příležitosti 40. výročí založení jednoty a psal ho jednatel a archivář Josef Dubec. Dovídáme se, že v roce 1864 byl v saském hlavním městě založen spolek Čechů zde sídlících a působících s názvem Vlastimil. V roce 1886 se při něm ustavil tělocvičný oddíl, který si dal v roce 1889 jméno Tyrš. V roce 1890 přijal oddíl název Sokol Tyrš. Teprve později byly založeny jednoty v Berlíně, Mnichově, Lipsku, Pirně, v Žitavě aj. Drážďanská jednota změnila v roce 1897 svůj název na Sokol Fügner.

V kronice jsou u každého roku podrobné zápisy o členstvu, cvičení a ostatní činnosti. Ke kulturně-společenským aktivitám patřily přednášky, výlety a zábavní podniky. Dočítáme se poprvé také o spoluúčasti Lužických Srbů. Na taneční zábavy se dostavovali ve značném počtu, většinou v národních krojích. Jasný důkaz o těsných stycích mezi Čechy a Lužickými Srby, kolik mladých Srbů a zejména Srbek v Drážďanech a okolí tehdy pracovalo, respektive sloužilo.

Po válce 1914-18 přijela na VII. Všesokolský slet v roce 1920 do Prahy z Budyšína dvacetičlenná lužickosrbská delegace. Po návratu domů v krátkém čase založila první lužickosrbský Sokol v Budyšíně a tak se styky s drážďanskými Sokoly ještě prohloubily. Ze zápisu v roce 1924 zjišťujeme, že dne 29. června byli vysláni čtyři zástupci Drážďan ke svěcení praporu v Chwalčicích u Budyšína. V tomto případě šlo o sjezd Domowiny, na němž Sokolové vystoupili na veřejnosti poprvé. Kronika dále sděluje, že 21. září se konal I. Slet lužickosrbského Sokola v Pančicích, kterého se zúčastnilo již 13 lužickosrbských jednot. Z Drážďan se dostavila šestičlenná delegace.

Trpké jsou zápisy kroniky z roku 1933, kdy v Německu převzali moc nacisté. Doslovně lze citovat: „Stojíme zde v moři ciziny odstrčeni od všech práv na zaměstnání, většina z nás je bojkotována, jiní propuštěni z dlouholetých míst a vystaveni téměř hladu a bídě. Vítězný hákový kříž, dědic protislovanské zášti středověkých křižáků, zmocnil se vlády a nešetří nikoho mimo svou stranu. Sáhl neomaleně na hrdlo všech cizinců a hlavně Lužických Srbů. My Sokolové jsme hleděli smutně na toto pohřebiště Slovanů, kde chystají hrob i malému národu Lužických Srbů…“

Přestože Lužičané se prohlásili loajálními občany německé říše a že delegace se na posledním sletu v Praze chovala zcela korektně, musel se Lužický Sokol rozejít. Zastaven byl násilně jediný deník Serbské nowiny, provedeny přísné prohlídky a řada předáků sokolských i veřejných byla zatčena a uvězněna.

Poslední zápisy v kronice drážďanské jednoty jsou z roku 1936. Tehdy měla jednota ještě 84 členů. Ze sletového památníku X. Sletu 1938 lze zjistit, že do Prahy přijely ještě malé výpravy z Drážďan, Berlína a Mnichova, v průvodu – jak zdůrazněno – pod vlajkou a hákovým křížem a v doprovodu české policie. Po návratu ze sletu končí o těchto jednotách zprávy, rovněž o Lužických Srbech. Jedinou jednotou na území dnešní Německé spolkové republiky je v roce 1974 znovuobnovený Sokol v bavorské metropoli Mnichov (viz ČD č. 10/2002).

Dle čas. Sokol 9/03 a sletových památníků