Bohuslava Bradbrooková - Osvobozující krása malých věcí

2 2005 Kultura česky
obálka čísla

První ranní sluneční paprsky se prodíraly bílou řídnoucí mlhou a ozářily loď vezoucí uprostřed září 1953 dva české uprchlíky do země zaslíbené. Ano, zaslíbené, neboť po čtrnácti měsících strádání a nejistoty byla kterákoliv země na západní straně „železné opony“, skýtající možnost aspoň trochu normálního života, zaslíbenou.

Tak začíná VII. (předposlední) kapitola knížky Bohuslavy Bradbrookové Osvobozující krása malých věcí (Uprchlická odysea z Prahy do Cambridge).

Ale touto cestou do Irska ještě její odysea nekončí...

Jak začínala? Autorka vzpomíná na předválečná léta, kdy jí byla v masarykovském Československu vštípena potřeba svobody a demokracie, které byly samozřejmostí až do okamžiku Mnichovské dohody. Už ve stručné reflexi válečných let, dojmů z osvobození a poválečného období se projevuje její osobitý přístup k událostem mnohokrát popsaným. Bezděky nám odhaluje svou velkou touhu po vzdělávání, ctižádostivost a pevný charakter, smysl pro spravedlnost, ale i jistou míru neústupnosti, která jí pak během prvních let emigrace občas připravila trpké chvilky. A právě proto je paní Bradbrooková ve svém díle živou osobností, nikoliv dvojrozměrnou postavou.

Autorka vystudovala po válce na pražské filozofické fakultě obor čeština-angličtina. Následovala práce na disertaci, která však byla už poznamenána atmosférou komunistického převratu. Přesto se však čerstvá doktorka (tehdy) Nečasová myšlenkami na emigraci příliš nezabývala. Útěk z domova byl tedy spíše impulsivní a překotný. (A v roce 1952 už velmi riskantní.) I když se jí a jejím dvěma přátelům podařilo po strastiplném pochodu dosáhnout Rakouska, nebylo vyhráno, protože jejich cílem byla Británie. Z americké zóny ve Vídni se tedy museli dostat do britské přes ruskou... a příběh pokračuje, je dramatičtější než živelná fantazie, protože se skutečně stal. Jak asi uprchlíkům bylo, když jim řekli: „Víte, nikdo vás vlastně nechce a do Anglie není zrovna žádný program...“ Snad tedy jiná země? Drsný život v uprchlických táborech, pokusy, nová a nová zklamání. Chronický nedostatek peněz, příležitostné práce všeho druhu, nepadnoucí oblečení z druhé ruky, ale i touha po dalším vzdělávání – a hlavně po Británii. Zdálo se, že jedinou možností dostat se tam, je příslib pracovat čtyři roky jako pomocnice v domácnosti. Jenže vzhledem ke ztrátě čtyř let během války byla tato vyhlídka pro třicetiletou vzdělanou ženu dosti pochmurná.

Jak to bylo dál? Přečtěte si toto poutavé vyprávění o krušném úseku života jedné statečné ženy. Končí sice happyendem, ale jak těžce vykoupeným!

Knížka vyšla v rámci Výzkumného projektu Ministerstva zahraničních věcí ČR v edici Prameny a studie k dějinám československého exilu 1948-1989, vydalo nakladatelství PRIUS v Brně.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012