Představujeme členy klubu: Václav Židek aneb Plný pytel nápadů

Potkávám díky časopisu Český dialog mnoho báječných lidí a to jak doma v Česku, tak i v různých místech světa, kde putuji mezi našinci. Mnozí z nich mají obdivuhodnou dávku energie a tvůrčí invence. Jedním z nich je Václav Richard Židek, žijící od roku 1980 v Kolíně nad Rýnem v Německu. Je to bývalý plavec na dlouhé tratě, milující chladnou vodu (když plaval jako první ze Slap do Prahy, měla 9–10 stupňů), radši než Kanáry má Norsko či přímo severní pól.

Jak odcházel v roce 1980 z Československa je trošku popsáno v čísle 9/2002 v článku o jeho synovi Hasič Míša.

O jeho plaveckém zápalu v chladných vodách vyšla kniha Sám ve víru zdymadel, kde se mj. velmi humorně zmiňuje o příhodě, kdy na Nový rok 1971 pobláznil tisíce Poláků, kteří ještě po Silvestru nevyspalí přišli k Poniantowskeho mostu shlédnout nebývalou podívanou. Vašek totiž chtěl zavést novoroční plavání otužilců i sem, do Varšavy, odkud pochází jeho žena Elžbieta. On a dva Poláci skočili do studených vln a přeplavali Vislu. Atrakce to byla veliká, ohlas byl v Polsku i Československu, ale i polští policajti se zúčastnili a to jako ochránci plavců, a to i přesto že 10 dnů předtím dostal Vašek za plavání v zatopeném lomu u Varšavy 100,– Zlotých pokuty, které nezaplatil.

Před třemi lety, jak si možná mnozí čtenáři vzpomenou, vyprovokoval ohromnou akci – večer pro Karla Hašlera. Původně to měl být malý vzpomínkový večírek pro členy MČK u příležitosti 60. výročí skladatelovy smrti v Mauthausenu s účastí hudební skupiny Archeus. Milou hudební rodinku Jandových potkal na své dovolené v Jižních Čechách, nadchl se jejím muzikantstvím a vymyslel pro ni i název. Nakonec se zdařil místo malého večírku krásný veliký koncert s účastí význačných osobností z uměleckého i politického světa v Divadle U Hasičů v Praze. Pro velký úspěch se opakoval v únoru v Městské knihovně a zájem o toto představení projevili Češi ve Vídni a v Berlíně.

Vašek Židek má široký záběr zájmů i dovedností. Umí například nejen dobře plavat, ale i psát. Kromě článků do časopisů, včetně našeho, zavinil publikování knížky o Vltavěnce, legendární ženy, žijící na Slapech ve skromné chatě a koupající se ve Vltavě po celý rok. Přesvědčil k napsání spisovatelku Blanku Kubešovou, spolu s ní připravil i knížku o psích miláčcích, která brzy spatří světlo světa a oči jistě spokojených čtenářů. Vyzpovídal totiž řadu osobností z uměleckého světa, které mají pejsky, psy a psiska či přinutil je napsat o nich článek.

Ale před pár týdny se stala smutná událost. Vaškův pes Kolja (obdržel jméno dávno před tím, než film Kolja získal Oskara) zemřel na infekci právě před vyjitím této knížky, kterou jako pes moudrý a zkušený komentoval. Těšte se na jeho poznámky, jsou velmi patřičné. A já k tomu jen mohu dodat, že když umře člen rodiny, je to vždycky smutek. Naší rodině zase zemřela ve stejné době fenka Sára, matka Bédi, o kterém je v chystané knížce kapitola, a tak jsme si s Vaškem Židkem řekli, že se třeba sejdou v psím nebi a třeba se sobě navzájem i zalíbí...

Přeji vám všem, kteří máte rádi zvířátka, aby se vám zalíbila i knížka Vaška Židka „Kolja... to neznáte mého psa! (Objednávat ji můžete u nás v redakci, cenu ještě nevíme, ale v říjnu už bude vše jasné.)