ČSÚZ - Předsedové Československého ústavu zahraničního Československý ústav zahraniční Předsedové Československého ústavu zahraničního

V minulosti jsme věnovali pozornost prvnímu historickému předsedovi Československého ústavu zahraničního, JUDr. Janu Auerhanovi. Uveřejnili jsme také rozhovor se současným předsedou, panem Jaromírem Šlápotou (obojí vyšlo v únorovém čísle Českého dialogu v roce 2003). V tomto čísle bychom rádi připomněli další významné vůdčí osobnosti Československého ústavu zahraničního.

Významným předsedou ČSÚZ byl např. Věnceslav Švihovský (1875 až 1957). Narodil se v Hlinsku ve Volyni a od mládí se pohyboval mezi Čechy a Slováky na Ukrajině a i když se původně vyučil zahradníkem, později studoval žurnalistiku a práva. Část studia strávil ve Francii. V Paříži se seznámil s dr. Edvardem Benešem a jeho budoucí ženou Hanou. V Kyjevě v roce 1911 začal vydávat české noviny a tiskl české knihy. Nadchla ho Masarykova myšlenka vytvoření samostatného a svobodného státu. Aktivně pracoval v českých spolcích na Ukrajině a v okamžiku vzniku Československa odešel do Prahy. Již pouhý rok po vzniku Československého ústavu zahraničního, tedy v roce 1929, se zapojil do činnosti výboru a stal se místopředsedou. To byl jeden z důvodů, proč se po druhé světové válce, kdy byla činnost ústavu obnovena, stal předsedou ve volbách na první řádné valné hromadě v roce 1946. Čekal ho nelehký úkol, řízení reemigrace. V té době se do Československa vracelo na 220000 krajanů z různých koutů světa. Po únoru 1948 byl donucen odejít z vedení ČSÚZ a o devět let později umírá. Od roku 1998 je čestným členem Československého ústavu zahraničního – in memoriam.

Miloš Václav Kratochvíl (1904 až 1988) je širší veřejnosti známý především jako historik a prozaik, navíc byl profesorem na Filmové akademii múzických umění v Praze. Ve svých pětasedmdesáti letech se rozhodl věnovat se ve svém životě něčemu novému a vstoupil do Československého ústavu zahraničního. Později, tedy v roce 1985, se stal předsedou. Jemu ústav vděčí za postupné se odpoutávání od státní moci, resp. od přímého řízení státem. Cítil potřebu usilovat o prosazení nepolitického principu. Přestože se nedožil toho okamžiku, protože v roce 1988 umírá, jeho činnost byla korunována úspěchem a roku 1989, již 1. září se Československý ústav zahraničí oddělil od Ministerstva zahraničních věcí tím, že znovu získal status občanského sdružení. I Miloš Václav Kratochvíl se stal posmrtně čestným členem Československého ústavu zahraničního.