Aktuality

Vítězslava Kaprálová - děvče s taktovkou

16. 6. 2010

Dnes chceme připomenout dívku, jejíž krátký životní příběh by byl námětem ke strhujícímu filmu. Kdyby jej někdo natočil tak dobře a s citem, jak skvěle o ní napsal Jiří Mucha knihu Podivné lásky, snad by se konečně jméno Vitky Kaprálové vrylo do naší paměti. Takto jej připomínáme alespoň našimi skromnými protředky.

Pětadvacetiletá skladatelka a dirigentka Vítězslava Kaprálová zemřela v červnu před 70 lety.

Už její jméno znělo rozhodně, slavně, vítězně. Jakoby droboučké dívence narozené roku 1915 v rodině hudebího skladatele Václava Kaprála předurčilo šťastný osud - i když jen velmi krátký. Hudebně nadané děvčátko bylo odmala houževnaté, přesvědčené o správnosti svého konání a hlavně hudebního snažení. Ambiciózní rodiče ji podporovali - ale trochu problematicky, bez ohledu na dívčino chatrné zdraví. Přetěžovali ji, chtěli z ní mít génia a Vitka se svědomitě snažila, hrála a komponovala. V deseti letech ale musela na několikatýdenní léčbu do plicního sanatoria ve Smokovci na Slovensko - sama. Už tam psala kouzelné verše a skládala. Byla samostatná a zarputilá. A brzy měla úspěchy - na konzervatoři v Brně - a pak na mistrovské škole v Praze, kde studovala u Vítězslava Nováka. Její skladby se hrály a byly výborně přijímány kritikou i publikem. Na dirigentském stupínku působila jako maličká čarodějka a vzbuzovala nadšení. Na studiích v Praze však trpěla i hmotnou nouzí, ačkoli rodiče chudí nebyli. Jakoby něco z té pravé, hřejivé rodičovské lásky chybělo. Vitka to však nevnímala a všemi póry nasávala do sebe umělecké vření, ale také pociťovala tíživou situaci, schylující se k válce. Její vrcholnou kompozicí té doby byla Vojenská symfonieta, kterou na slavnostním koncertě v pražské Lucerně v listopadu 1937 provedla Česká filharmonie. Vitka ji věnovala prezidentu republiky Benešovi. Koncert měl obrovský úspěch. Zasnoubila se, ale rozhodla se ještě před svatbou odjet na stipendijní pobyt do Paříže. Už v Praze se seznámila s Bohuslavem Martinů. Později, v Paříži, se rozvinul jejich dlouhý a hluboký vztah, který oba naplňoval a projevil se i v jejich tvorbě. Vitka se včlenila do pestré společnosti českých umělců, žijících tehdy v Paříži, studovala, komponovala. V korespondenci stále udržovala kontakt se svým snoubencem v Čechách. V dramatické době před mnichovskou okupací, kdy se vrátila na čas domů, rozhodovala se: zůstat, vdát se...co bude pak? Nebo se ještě jednou pokusit získat stipendium a dál studovat a stýkat se s Martinů v Paříži? Její žádosti bylo - přes události spojené s Mnichovem - kupodivu vyhověno, a tak bylo rozhodnuto. Později se v Paříži k jejím láskám přidal ještě Jiří Mucha, student medicíny a začínající novinář, později spisovatel, syn slavného Alfonse Muchy. Jak o Vitce Kaprálové napsala jiná novinářka, měla zajímavou vlastnost: „ ...dokázala být věrná několika mužům...“. Všechny je milovala opravdově - jakoby si tak vynahrazovala cosi chybějícího z dětství. Volba mezi starším, laskavým, ale ženatým Martinů, již tehdy světovým skladatelem, a mladým, optimismem sršícím Muchou, nebyla snadná. Vitka začala žít s Muchou.

Osobní drama, provázené stále Vitčiným skladatelským úsilím a navíc návratem tuberkulózy vyvrcholilo v roce 1940, v kulisách německou armádou dobývané Evropy. Krátce po svatbě s Jiřím v Paříži obklopené Hitlerovými vojsky musí do nemocnice. Jiří, tou dobou odveden k československým jednotkám v jižní Francii, přijíždí si pro těžce nemocnou Vitku po několika týdnech zpět do Paříže. Jen s kufříkem prchají z hořícího města, kde se střílí, vlakem na jih. Tam je zatím klid - Jiří Vitku uloží na nemocniční lůžko v Montpelliér a vrací se k blízkému vojenskému útvaru. Píše jí, chodí za ní. Ještě ji operují, už ve válečných podmínkách, ale vyhrát se nedá. Vitka Kaprálová umírá na moniliární tuberkulózu v mládí 25 let 16. června 1940. Zůstalo po ní velmi pozoruhodné skladatelské dílo inspirované z moravským folklorem i francouzskou školou a legenda o malé dívce s taktovkou. Bylo to právě nedávno 70 let.

Nejvýznamnější Kaprálové skladby:

Sonáta appassionata pro klavír

Klavírní koncert d moll

Dubnová preludia pro klavír

Cyklus písní Navždy

Vojenská symfonietta

Sbohem a šáteček pro zpěv a symfonický orchestr

Partita pro klavír a smyčcový orchestr

K letošnímu výročí nastudoval přední český klavírista Tomáš Víšek více než 50 let nehraný klavírní koncert V. Kaprálové. Provedl jej fenomenálně s pražskými symfoniky FOK pod taktovkou Martina Turnovského v květnu v Obecním domě v Praze. Dílu tak vdechl doslova nový život, koncert byl také nahráván Českým rozhlasem a doufejme, že bude vydán i na CD.

Martina Fialková